Tvrzení odvážné bylo...

...aneb vydejte se se mnou na mojí další cestu, která se znovu ponese v duchu zeleném!

http://itsgreenagain.blogspot.com

Byla nebyla...

...jednou jedna Šárka, která jedno říjnové ráno seděla v malém pražském pokoji, snídala porridge a ťukala cosi do klávesnice. Ráno se totiž vzbudila a hlavou jí prolétlo, že by zase ráda napsala na svůj skoro již zapomenutý blog. A tak jsem tady!

Poslední příspěvek je z dubna, tedy přesně půl roku a tři dny starý. No teda! Od té doby se událo hodně věcí. 16. dubna mi ještě visel nad hlavou varovný prstík 'Začni už se na tu maturitu učit!' - i přes všechna předsevzetí jsem tomu moc nedala. Myslím, že jsem tu někde zmiňovala svou story s medicínou, že jsem to ještě do ledna chtěla studovat, a tak jsem maturovala z chemie a biologie. Jenže v lednu mi přeskočilo a já se rozhodla, že tam nechci za žádnou cenu. K chemii jsem za ten půlrok testů, maturitních zkoušení apod., získala celkem slušný odpor. To make a long story short - odmaturovala jsem, ale u chemči jsem si trochu odřela ouška, zbytek byl v pohodě. Čeština s angličtinou úplně bez problémů, tam mě výsledky fakt potěšily. Ale maturitou to nekončilo! Na začátku června se konaly přijímačky na VŠ. Já byla přihlášená jen do Prahy, a to na obory anglistika-amerikanistika, český jazyk a literatura a AJ pro mezikulturní komunikaci (aka překladatelství a tlumočnictví). Vlastně jsem se přihlásila spíš jen abych věděla, jak přijímačky vypadají a do čeho příští rok půjdu; byla jsem totiž přesvědčená, že to nemůžu bez nějaké delší přípravy zvládnout - hlavně tedy AA, na kterou jsem chtěla nejvíc, tam byly přijímačky samozřejmě nejtěžší. Na češtinu s MKA jsem se nedostala (ale uteklo mi to jen o kousek :-)), ale jaké bylo moje překvapení, když jsem po všech písemných kolech otevřela kolonku anglistika - amerikanistika v info systému a tam na mě červeně zářilo 'uchazeč se přijímá do 2. kola přijímací zkoušky'. Nejdřív jsem tomu absolutně nemohla uvěřit - když nám ty testy rozdali, koukala jsem na to jak z jara. Esej jsem psala v posledních 20 minutách. Poté, co mi to konečně došlo, jsem zase propadla pesimismu. ÚSTNÍ KOLO? Cože? Mluvení před komisí anglistů, jedna kapacita vedle druhý? Uááá! 13.6. jsem jela celá vyklepaná metrem B na Náměstí Jana Palacha, abych si s nimi tedy chvíli povídala. Při pohovoru jsem byla nervní jako prase, ale stal se další zázrak - prostě mě vzali. A s hezkým počtem bodů. Vlastně to nechápu dodnes, když tak sedím v té posluchárně a zapisuji si :-) Tímto jsem si mohla konečně vydechnout a začaly skoro čtyři měsíce ničím nerušeného flákání se. Ale abych nezapomněla, rozhodování bylo těžké! Opravdu jsem nepočítala s přijetím, takže už jsem vlastně více či méně byla domluvená s Cate, že přijedu na rok. Asi chápete, jaké jsem měla dilema... Vlastně už ani nevím, jaký byl ten hlavní důvod zůstat tady. Prostě jsem to v tu chvíli tak cítila.

Přeskočím prázdniny, to je long story, kterou bych sem také chtěla zaznamenat, ale to je na samostatný článek. Octli jsme se tedy na prahu mých stříbrských dveří, 27.9., kde stála malá Šárka s velkou krosnou a vůbec nevěděla, co ji čeká. Nasedla na ranní vlak a během několika hodin už nestáhala na prahu stříbrském, ale na prahu v Praze, totiž na koleji Hvězda. Během víkendu jsem se jaktž takž zabydlela a 1.10. začala škola. Nikdo se s náma moc nemazlil, na každé hodině jsme si poslechli pár slov na úvod a hned jsme začali probírat, dostali jsme hromadu úkolů... Celý ten první týden byl opravdu hodně hektický. Nová škola, spoustu nových lidí, úkolů, málo spánku,... Když jsem pak přijela o víkendu domů, měla jsem chuť ho celý prospat. Druhý týden už byl lepší. Teď končí třetí, který už byl opravdu o poznání pohodovější. Ale máme toho pořád stejně hodně :-) Až na jednu výjimku mě baví všechny předměty. Tou výjimkou je Introduction to British and American Culture, což zní sice krásně (a ono by to krásné i bylo), ale ty přednášky jsou koncipované dost nešťastně. Střídají se nám na to přednášející, kteří většinou jen čtou prezetanci, jaká to škoda. Ale zbytek je úžasnej :-) Máme Introduction to Literary Studies, Phonetics and Phonology, Introduction to English Linguistics, Practical Language, English Skills in Cultural Communication, British History a to je tuším vše :-) Volitelně mám pak ještě irštinu a latinu. Možná se z těch jazyků brzy zblázním, ale irština i latina mě hrozně baví. Hlavně irština je teda dost drsná a fakt obdivuju všechny, kdo se naučili správně vyslovovat, to mi teď po dvou hodinách přijde jako mission impossible :D Nic ale nevzdávám, je to přeci irština!

I když jsem se života v Praze bála, protože nemám ráda velká města, Prahu jsem si fakt zamilovala. Má prostě svoje tajuplné kouzlo. Každodenní ranní výhled z Hradčan mě nepřestává dostávat, vylidněný Karlův most v ranním mlžém oparu, uzoučké uličky se starou kamennou dlažbou, spoustu pouličních umělců, a tak dále... Miluju historii a Praha jí stále dýchá. Se svým rozhodnutím zůstat v ČR jsem tedy více či méně spokojená. Některé dny více, některé dny méně. Teď zrovna mám dny, kdy méně, ale ono to zase přejde. Jsem tu fakt šťastná, ale moje toulavá duše se občas ozve a naříká a naříká... Irsko mi chybí hodně a i když máme všechny přednášky a semináře v angličtině, není to prostě jako žít tam. Občas si říkám, jestli jsem třeba neudělala chybu, že jsem mohla jet na rok a potom až studovat, ale ve chvíli rozhodování se jsem cítila, že je správně možnost zůstat, a tak to tak prostě beru. Navíc bych určitě chtěla jet na Erasmus. Už jsem i koukala, se kterými školami mají moje ústavy uzavřené smlouvy a jsem z toho hodně hodně nadšená :-) Z těch, které se mi líbí nejvíc: Irsko - Limerick, Galway, Trinity College Dublin (!!!!), UK - Stirling (to je ve Skotsku) , Winchester, Kent, Sheffield. Úplně parádní nabídka, pokud to vyjde, ráda bych jela na rok a už se na to fakt těším :-) A budu-li pilně studovat a všechny zkoušky se mi povede splnit včas, tedy v květnu nebo v červnu, chci jet zase na léto pryč. Irsko/UK, to teď ještě nevím, je to hodně daleko. Kdo ví, co bude za cca 8 měsíců.

Takový je teď můj život. Místy chaotický, místy poklidný. Jsem opravdu šťastná, že můžu studovat zrovna v Praze a být učena lidmi, kteří jsou známí a uznávaní i ve světě. Studium angličtiny mě naplňuje a vím, že jsem na správné škole. Může se to zdát jako trochu odvážné tvrzení po třech týdnech studia, ale zatím to tak je. Snad zůstane i nadále. Dále nechť mluví fotografie z druhého dne v Praze:

Děkuju všem čtenářům!

How's life going

V minulém článku jsem slíbila, že se brzy ozvu s novinkou - novinka se konat nebude, takže se nebylo s čím ozvat. Dnes se mi sem chce něco napsat, tak vám píšu, jak se mám. :-)

Písemné maturity jsou již za 14 dní. Maturuji z angličtiny vyšší a z češtiny nižší. Ha, nemělo by to být obráceně? :-) Písemných se moc nebojím, co se týče angličtiny, tak testu a poslechu vůbec, akorát slohovky. Slohy mi, troufám si říct, celkem jdou, ale bude na to málo času a nebudu mít téma na výběr. Didaktického testu z češtiny se moc nebojím, ale slohovky ještě více než z angličtiny. Ta témata, co jsou pro základní úroveň, jsou neskutečně stupidní a ani mě nebaví to psát. Nehledě na to, že času je též málo. Nějak se s tím budu muset poprat... Ústně budu maturovat nejspíš ve středu 30.5. Přesně rok, co jsem odlétala do Irska. Zajímavé... Ústní maturity se bojím jako kráva, jinak to asi říct nejde. Vím, že celá maturita je jako jedna zkouška na VŠ, ale já maturuju z biologie a chemie, přičemž oba předměty mi budou úplně k ničemu a po maturitě se s nimi (doufám) už nikdy nesetkám. Nevím, jestli jsem to tu někde psala, ale v lednu jsem se rozhodla nejít na medicínu, protože jsem byla na DOD v Plzni a Praze a zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, co tam dělám. Pochybnosti se táhly celé první pololetí, chemie mě bavila míň a míň, ale ty dny otevřených dveří to završily. Jenže byl leden a s maturitou už se nic dělat nedalo, takže já se tu teď mořím s CHE a BI úplně zbytečně. CHE bytostně nesnáším a do hlavy mi neleze. Nějak to ale budu muset zvládnout. Z ústní z AJ a ČJ naštěstí strach nemám. Nakonec jsem se přihlásila na obory, na které jsem chtěla celých 6 let na gymplu, kromě roční a něco pauzy, kdy jsem měla medicínský záchvat. :-) Jsou to Anglistika-amerikanistika a Angličtina pro mezikulturní komunikaci v kombinaci s českým jazykem a literaturou. Pokud se nedostanu, odjíždím znovu na ostrovy, ale na rok. :-) So that's me in a nutshell.

Momentálně sleduji dost blogů holek, co odjíždí buď do USA nebo do UK/Irska, zrovna dneska odlétaly dvě holky. Vždycky mě chytá taková nostalgie, začnu vzpomínat na svůj odlet, procházet fotky, pouštět si videa, ... Někdy před třemi týdny se mi dokonce zdál sen, že jsem se vrátila ke Cate. V tom snu mě společně s Caoimhe vyzvedla na letišti a všechny jsme byly hrozně šťastné, no bylo to úplně úžasné. Hned druhý den se mi zdál další sen, to už jsem byla v irském doma a hlídala jsem holky. Už mě hned zlobily :D, ale bylo to fajn. Další pokračování už se mi nezdálo. :-)) Akorát někdy předevčírem jsem měla sen, že jsem řídila v Irsku auto. No, trošku mi z toho hrabe :-) Což mi tak připomíná, že jsem sem vlastně úplně zapomněla napsat, že Cate už se narodila holčička! 'Už' :-)) Narodila se 5.2. a jmenuje se Roisin. Což by tak nemuselo být, kdyby si Niamh prosadila svou!! :-) Cate mi totiž psala, že když se Roisin narodila, Niamh hrozně chtěla, aby se jmenovala Šárka jako já. Teda, musím vám říct, že když jsem tohle četla, byla jsem totálně naměkko. Niamh, se kterou jsme měly největší rozepře!! Já si vždycky myslela, že se máme tak nějak rády teda, ale z její strany to nic horkýho nebude. A ona o mně prý stále mluví. Samozřejmě ne každý den, ale prý tak jednou do týdne mě zmíní. V březnu jsem posílala Niamh dárek k narozeninám a prý byla úplně thrilled, hrozně mě mrzí, že jsem to nemohla vidět! Nakreslila jsem jí přáníčko s její oblíbenou Dora the Explorer (jak já tu pohádku nesnáším!!! :D) a dostala ještě vodové omalovánky a pexeso. Další narozeniny jsou v květnu, to má 13.5. Aoibhin. Už tři roky!! Aoibhin hrozně vyrostla. Eszter (Maďarka, co je tam po mně) mi posílala fotku Aoibhin a Roisin, nemohla jsem uvěřit, že je to ona.

Aoibhin si mě nejspíš nepamatuje, prý zná moje jméno, ale asi si to nedokáže s ničím spojit. Není se čemu divit, byly jí čerstvé dva roky, když jsem tam byla já. Caoimhe se prý ve škole hrozně líbí, chtěla bych jí vidět v uniformě, ale ještě se nikomu nepodařilo jí v uniformě vyfotit. Tak snad se toho někdy dočkám :-) Niamh chodí do pre-school třikrát týdně a prý je to úplně bez problémů. No jo, stýská se mi po nich jako blázen!

Myslím, že by to mohlo být pro dnešek vše. Příští článek vidím někdy kolem písemné maturity, buď před jako freak-out článek nebo až po jako taky asi freak-out článek. :-)) Výsledky totiž budou až někdy v půlce května. Na závěr přikládám dvě vzpomínková fota.  

Watch out, there is a reindeer on the road!

Mám za sebou své úplně poslední jarní prázdniny v životě. A že jsem si je náležitě užila! Strávila jsem je s tatínkem na cestách, totiž zamířili jsme kamionem do Švédska. Vyrazili jsme v pondělí 6.2. v 7:00 směr Německo, přístav v Rostocku. Během cesty se nedělo nic zajímavého, po dálnicích v Německu jsem s tátou jela už stokrát, takže jsem si převážně četla nebo relaxovala. Večer jsme dorazili na místo a šli spát. V úterý ráno jsme se probudili do mrazivého, ale slunečného dne a zamířili do útrob loďě, která odplouvala v 8:00. Jako první byla na programu dne snídaně, ze které se daly jíst pouze malé párečky, míchaná vajíčka byla k nepožití, jelikož snad nebyla ani z pravých vajec. Po snídani jsme šli do kajuty, kde jsme si trochu odpočinuli a ve 12:00 jsme se s obavami vydali na oběd. Němci (byla to německá loď) překvapili a oběd se dal požívat, dokonce byl velmi dobrý! Plavba měla trvat už jen další dvě hodiny, tak jsme zůstali sedět v kantýně až do momentu, kdy jsme museli seběhnout do kamionu. Loď nás vyplivla něco po 14:00, což znamená, že celá plavba trvala 6 hodin.

za mnou Švédsko

švédské pobřeží

Vymotali jsme se z přístavu a uháněli směr Värnamo, kde jsme měli vykládat polystyrenové kuličky, ze kterých se vyrábí různé výplně do všeho možného. Värnamo se nachází 257km od Trelleborgu, tudíž jsme do města dorazili až k večeru. Přibližně do 100km od přístavu jsem si připadala trochu jako v Belgii nebo Dánsku, které není až tolik severské, kolem nás bylo hodně vesniček a menších měst, domky různorodé, spoustu farem, apod. Čím jsme jeli výš, tím houstl les lemující dálnici a frekvence přilehlých obydlí se značně snížila - sem tam byl krásný červený nebo modrý domeček, jinak jen les nebo jezero. Dálnice byla skoro opuštěná, což bylo vzhledem k času (kolem 16 - 17:00) k neuvěření.

dálnice v 16:45h

Vykládka byla naplánována na ráno a jelikož byla továrna kousek od centra města, ráno jsem si dala snídani v tovární kantýně (kde si mohl kdokoliv vzít cokoliv) a uháněla směr centrum, protože jsem na procházku neměla zas tak moc času. Město bylo okouzlující, zasněžené, klidné a hezky upravené. Stihla jsem si projít jen kousek, ani do obchodu jsem nemohla, tak bohužel nemám ani pohled. Ale i tak jsem ráda, že jsem se mohla alespoň projít po městě, při většině cest se to ani nepovede. V 10:00 jsem byla zpátky v kamionu, dovyložili jsme a jeli jsme ještě o 70km výše do města Jönköping, které bylo větší než Värnamo, ale továrna byla hned na kraji města, takže jsem z něj nic neviděla. Do továrny jsme dorazili po poledni a pán, který nás měl nakládat, nám oznámil, že chybí vyrobit ještě čtyři role papíru a bude nás muset naložit až ve 22:00. Nedalo se nic dělat a tak jsme s tátou koukali na filmy, já si četla knížku, trochu jsem se učila. Ve slíbených 22:00 nás pán donaložil a my jsme hned uháněli zpět do Trelleborgu, jelikož nám v 8:00 ráno odplouvala loď zpět do Rostocku. Celou cestu zpět jsem prospala a vzbudila se akorát při zastavení ve 3:00 ráno v přístavu. Ráno jsme se nalodili a já se jen nerada loučila s překrásným Švédskem, ve kterém bych nejradši zůstala ještě alespoň pár týdnů navíc! Zpět jsme jeli švédskou lodí, snídaně byla skvělá, já jsem si nabrala párečky, anglickou slaninu, vařená vejce a pomerančový džus a přecpala jsem se tak, že jsem v čas oběda neměla hlad ani v nejmenším. :-) Po divném plátku masa jsem zamířila do obchodu, který byl o dost bohatší než ten německý a koupila jsem pro sebe a ségru polštářky, které vypadají přesně jako ta značka, která je na fotce na začátku článku. :-) 6 hodin plavby uteklo jako voda a už jsme se zase řítili po německé dálnici, tentokrát směr Belgie. Kousek za hranicemi jsme vyložili role papíru, dostali jedno balení toaletního papíru zdarma a jeli jsme zpět do Německa. Cestou jsme potkali dva staré londýnské double-deckery, což mi udělalo ohromnou radost. :-)

V Německu jsme v pátek dvakrát naložili a jeli směr Česká Republika. Na dálnici jsme potkávali neuvěřitelné množství Holanďanů, kteří mířili do Alp. Potkali jsme také hodně Britů a Dánů. :-) V pátek jsme zastavili kousek před Frankfurtem a já se mohla těšit, že znovu uvidím letiště, alespoň z okna kamionu. Ráno jsme vyrazili kolem 7:00, byla ještě lehce tma, takže se moc fotit nedalo. Během letoška se ve Frankfurtu vybudovaly nové ranveje se speciálními přejezdy přes dálnici, po kterých letadla přejížděla na letiště. Nám se poštěstilo a zrovna nám jedno letadlo přejíždělo po mostě přímo nad hlavou!!! :-) Zanedlouho jsme míjeli haly letiště a já si zavzpomínala na 30.5.2011, kdy jsem spolu s rodiči seděla v letištní hale natěšená a zároveň vyklepaná, jaká asi bude ta moje irská rodinka. Dnes je to vlastně přesně půl roku, co jsem se vrátila z Irska. No, ale zpět k výletu. Od Frankfurtu už to byla nuda, takže to zkrátím. Ve 12:00 jsme dorazili do ČR a jelikož bydlíme kousek od hranic, ve 13:00 už jsme vykládali tašky z kamionu a výlet byl u konce. Do Švédska bych se určitě chtěla někdy podívat 'výletně', projet si severské země je můj sen a já doufám, že se mi někdy splní. :-) Tento malý sneak-peak jsem si moc užila a načerpala jsem alespoň trochu sil, které jsou potřeba ke zvládnutí předmaturitního stresu. :-)

V mém životě se momentálně dějí velmi zajímavé věci a já si připadám jako na horské dráze. Myslím, že se to brzo všechno dozvíte a asi budete překvapeni. :-) See you soon!

London trip & a bit of moaning

Je to sice už měsíc (dnes dokonce přesně), co jsme se sestrou nasedly na letadlo a znovu přistály v naší malé zemičce, ale i tak si pamatuji snad každou minutu. Tak hezky popořadě :-)

Bylo 9.10. ráno, vše naplánováno, vstávaly jsme v 5:00, aby nás mamka odvezla do Plzně na bus Student Agency, kterým jsme se přes Prahu dostaly do Brna. Setkaly jsme se se ségry úžasnou kamarádkou Barunkou, společně jsme strávily asi 3 hodinky a v 15:30 se odjíždělo na letiště. Tedy, 'letiště' :D Kdo byl někdy na brněnském letišťátku, tak ví, o čem mluvím. Myslela jsem si, že Dublin je malý, ale ten je oproti tomu obří :-) Alespoň nám nehrozilo, že se ztratíme. Při čekání na otevření gate jsme viděly na jednu stranu celkem vtipnou příhodu. Hned po nás kontrolovala slečna na gate přibližně o 3 roky staršího kluka, na monitoru se jí zobrazilo 'cestující z jiného letu', oznámila mu tedy, že jí podal špatnou rezervaci. Hrabal se v batohu a našel jiný papír, který byl ale asi týden starý, let Anglie - Brno. Společně se dostali k závěru, že ten kluk byl o den pozadu a tím pádem si nechal uletět letadlo :-)) Nevypadal moc při smyslech, ale že by si celou dobu myslel, že bylo ten den 8.10...:D Každopádně nechápu, jak se mohl dostat až ke gate. V letadle jsme si našly fajn místo u okna, Ryanair nás s ničím neprudil (tím myslím vážení, měření, apod.) a my si mohly užít ničím nerušený let. Ségra letěla poprvé, takže měla předčasné Vánoce :-) No co, vypadala jsem stejně při svém prvním letu. V Londýně jsme přistály kolem šesté hodiny večerní místního času a tím, že nám posunuli bus z letiště ještě o další půl hodinu, jsme měly dvě hodiny času. Prolezly jsme letiště skrz na skrz, najedly jsme se, nakoupily něco na hostel a vydaly se čekat na bus. Jely jsme s easybusem a bylo to fajn, určitě všem doporučuji. Byl to jen minibus, takže za pár liber a v Londýně jsme byli asi za 50 min. Vystoupily jsme na Baker Street a jaly se v nočním Londýně (bylo 21:00) hledat zastávku autobusu číslo 18. Našly jsme ji hned a ani jsme dlouho nečekaly. Myslely jsme si, že víme, kde vystoupit, tak jsme se v klidu posadily a rozhlížely kolem jako Alenky v říši divů. Vystoupily jsme na Harrow Road Police Station a vydaly se hledat Wrottesley road, od které měl být náš hostel už jen kousíček. Ulice jsme prolézaly asi 20 min a W. road stále nikde. Byly jsme už docela dost zoufalé, bylo víc jak půl desáté večer, všude kolem černoši a arabové. Nikdo z kolemjdoucích neměl o Wrottesley Road ani ponětí. Napsala jsem tedy panu majiteli na hostel, který mi odepsal, že v blízkosti hostelu žádná Police Station není a že jsme tím pádem úplně špatně. Výborně! Chytly jsme si další bus a dojely o několik zastávek dál. Tam se nám povedlo odchytit Angličana, který byl moc hodný, nažhavil iPhone a mapy a dostaly jsme podrobné instrukce, bez kterých bychom tam možná bloudily do teď. Na hostel jsme se dostaly někdy ve 22:15, celé vynervované a unavené. Byl nám ukázán pokoj, zaplatily jsme, připravily věci na další den a šly spát. Ráno jsme si přispaly asi o půl hoďky dýl, což se nakonec ukázalo jako špatná volba :-) Naším oblíbeným busem číslo 18 (18 to Euston mi zní v hlavě doteď a chybí mi to!) jsme dojely na zastávku Baker Street a přes Hyde Park jsme šly směr Doctor Who Experience. Měly jsme dvě hodiny času, takže jsme si HP v klidu procházely, ale ono to na mapě vždycky vypadá tak nevinně. Blízko to samozřejmě nebylo ani omylem, takže jsme k DW Experience dobíhaly, jelikož jsme měly booknuto na určitý čas. Ale běh za to rozhodně stál, protože jsem měla ty nejlepší narozeniny so far :-) Celá DW Experience byla naprosto úžasná, nebudu se tady moc rozepisovat, jelikož si nemyslím, že by se mezi váma našlo hodně fandů tohoto seriálu :-) Tak jen ve zkratce, cítila jsem se jako součást seriálu, který na moment přešel do reality :-) Efekty byly naprosto fantastické a výstava všech alienů a kostýmů také. Hodím sem jenom jednu fotku, abych vás moc nenudila :-)

To jsem prosím já a můj manžel David Tennant, seznamte se :-)

Po Doctor Who Experience nás čekal Buckingham Palace, kde už jsme obě sice byly, ale proč si to neužít znovu. Daly jsme si úžasné Eclairs na kašně, já nostalgicky vzpomínala na Irsko, kde jsem si Eclairs kupovala při každé možné příležitosti a sledovala ségru, jak si je postupně zamilovává. Na Vánoce je zkusíme upéct jako cukroví, tak držte palce :D Po Buckingham Palace jsme se vydaly na Trafalgar Squre, kde jsme chvíly poseděly, udělaly jsme pár fotek, ale naším hlavním cílem byla The National Galery. Proběhly jsme to vesměs celé, ale nejdéle jsme se zastavily u našich oblíbených malířů, které máme víceméně naštěstí stejné. Impresionisté a expresionisté, zejména páni Monet a van Gogh. Odvezla jsem si krásné pohledy s jejich malbami, které mi visí na nástěnce a já se na ně každý den s úžasem můžu dívat :-) Poté jsme si daly klasiku Leicester Square a Picadilly Circus. V podstatě nic zajímavého :-) Pokračovaly jsme na Regent Street, stavily jsme se v Apple Store, můžete se podívat, jak to tam vypadalo:

Smutné, ale zajímavé. Hlavní zastávka bylo jedno z nejúžasnějších míst v Londýně, a to hračkářství Hammleys! Pro nás to byl ráj, jelikož je tam Doctor Who sekce, Harry Potter sekce a spoustu dalších úžasných věcí, hlavně tedy úžasný staff :-) Nejvíce zážitků s nimi máme až ze středy, takže hezky popořadě. V pondělí jsme si nic nekoupily a vrhly se přímo do pekel horoucích - Oxford Street, zejména Primark. Kupodivu jsme si tam i něco vyzkoušely a koupily, ale bylo to o nervy. Obě jsme byly pěkně protivné, takže jsme se dlouho nezdržely a domluvily se, že se tam stavíme ještě jednou v úterý hned ráno. Z Primarku jsme šly pěšky na Baker Street a zase busem č. 18 (tentokrát 18 to Sadbury) na hostel, tentokrát bez problémů :-) Obě jsme unsuly hned, jak nám padla hlava na polštář. Předtím jsme ještě kecaly se spolubydlícíma, což byli dva chlapi (což mě nejdřív dost vyděsilo), kteří se přestěhovali do Londýna a začínali - oba měli práci a vydělávali si na byt. Dále tam byl mladší pár na dovolené, stejně jako my, akorát o den déle (resp. přijeli v sobotu a odjížděli s námi ve čtvrtek). Úterý bylo čistě památkové, ráno jsme se akorát stavily v Primarku, z Oxford Circus jsme jely metrem na Charing Cross (a bylo to úplně jednoduché), kde jsme začaly památkové kolečko. Westminster Abbey, Big Ben, London Eye (ale jen zespoda), stavily jsme se v London Film Museum, což bylo skvělé, byla tam Harry Potter sekce s originálními kostýmy a spoustu dalších úžasných věcí :-)

originální kostým Ronalda Weasleyho :)

Zamířily jsme k Saint Paul's Cathedral, jen z venku, jelikož zevnitř jsme jí už obě viděly. Prošly jsme se po Millennium Bridge a po Blackfriars bridge (oba byly v HP filmech :-)) a Queen's Walk jsme došly až k Tower Bridge. U Toweru jsme sebou plácly na lavičku, protože jsme toho po takové procházce měly docela dost. Dojely jsme ještě jednou na Picadilly Circus, kde jsme šly do obchodu Forbidden planet for all the geeks and nerds :-) Odnesly jsme si každá po dvou plakátech DW a já jsem si navíc koupila malou TARDIS. Šťastné z úlovků jsme se vydaly zpět na hostel. Středa byl den poslední a jak to tak bývá, nejlepší. I když se pořád nemůžu rozhodnout jestli náhodou nejlepší nebylo pondělí :-) Ráno jsme si zajely na skok do Bradavic, šly jsme na King's Cross na nástupiště 9 a 3/4 :-) 

Ač nerady, opustily jsme naší bránu do kouzelnického světa a namířily si to do Camden Town oblézt charity shopy, které nás ale celkem zklamaly a Camden Market ještě víc. Samí arabové s cetkama - něco jako vietnamci u nás. Docela dlouho jsme byly v Regent's parku, kde se mi líbilo víc jak v Hyde Parku. Dýchala tam na mě atmosféra anglických parků, nevím proč :-) Nemohly jsme vynechat 221B Baket Street a Beatles shop.

Teď přichází jeden z nejlepších zážitků v Hammleys - první návštěva ten den byla celkem poklidná, každá jsme měly posledních cca 40 liber (ségra ještě míň), a tak jsme přemýšlely za co je utratit. Hůlka Luny Lovegood! Jenže jsme si to potom rozmyslely. Koupily jsme si alespoň něco sladkého a šly dál. Kousek od Hammleys jsem si na chvíli musela sednout, protože mě bolely nohy. V tom říkám ségře: 'Když já tu hůlku chci, no a co, že jí budu mít jen na polici!' ségra: 'Tak jdem, dělej!' já: 'Jako vážně teda jo...?' a ségra celá nadšená: 'Jo, dělej, pojď, jsme v Londýně, spontánní rozhodnutí, šup!!' A tak jsme pomalu vběhly do Hammleys pro naše nové hůlky, na prodavače jsem to vybafla dřív, než jsme si to stihly rozmyslet, trošku pobaveně se na nás díval, ale netrvalo dlouho a staly se z nás právoplatné čarodějky :-)))

Vyjely jsme do úplně horního patra, kde byli naši oblíbení pracovníci (kteří mě pořád dokola vylekávali s maskou Spidermana a já se vždycky lekla) a naše oblíbené místo úplně v rohu. Sedly jsme si a nadšeně rozbalovaly hůlky, když k nám přišel náš nejoblíbenější pracovník (ano, ten Spiderman), co jsme si tedy nakonec koupily. Ukázaly jsme mu hůlky, on že teda jako pěkný a šel se věnovat zákazníkům. Se ségrou jsme trochu blbly, tak se k nám vrátil ještě s jedním a prý jestli tohle hodláme dělat i na ulici, že v hračkářství je to normální, ale na ulici by jsme mohly vypadat trochu divně :-)) A jestli prý umím ten pohyb, tak jsem na něj zamířila a 'swish and flick!' :D No, nenudily jsme se :D Zabalily jsme hůlky a už jsme se chystaly k odchodu, když v tom nás dole zastavil další pracovník, odkud jsme a podobně. Zakecaly jsme se a prý, že Prahu miluje a má tam kamarády, tak ať jdeme do 4. patra, řekneme jeho jméno a dostaneme glitter tetování zadarmo. Samozřejmě jsme tam šly a tetování jsme měly obě ještě dalších 14 dní :D Notičku na ruce.

Definitivně jsme opustily Hammleys a dojely double-deckerem k Tower Bridge, který jsme chtěly vidět v noci. Úžasné, neskutečné, nadherné. Zvláštní je, že až ve středu mi opravdu došlo, že jsem v Londýně. Poprvé, když jsme si kupovaly hůlku a podruhé, když jsme mlčky seděly a nemohly se vynadívat na osvětlený Tower Bridge a Temži. V pondělí a úterý jsem si vůbec nepřipadala jako na výletě, přišlo mi, že jsem prostě doma. Je to divný, ale bylo to tak. Zpět jsme se ještě stavily na Trafalgar Square a pak už smutně jely na hostel. Poslední noc v Londýně, ráno poslední fotky u hostelu, vrátit Oyster Card, nasednout na easy bus, pobrečet si v buse a už zase stát na letišti. Ryanair si usmyslel, že bude měřit kufry, takže jsme naše krásné plakáty musely zničit a rychle složit do kufrů. Nakonec jsme to dělaly zbytečně, protože kontrolovali jen čtvrtku řady. To nám na náladě moc nepřidalo, když nám v letadle mizela Anglie z dohledu, brečely jsme si do Jelly Beans, za které jsme utratily naše úplně poslední libry. Let byl nakonec fajn, jelikož jsme celou dobu jedly fazolky a hádaly příchutě, jako v Harrym :-) Některý se fakt nedaly jíst :D Přistály jsme v Brně a už nás čekala jen cesta domů, tedy 'domů'. Přijely jsme někdy ve 2 ráno, padly do našich postelí abychom se mohly vzbudit do dalšího sterotypního dne. Na Londýn padla půlka mých úspor z Irska, ale nelituji toho ani trochu. Strávila jsem skvělých 5 dní s nejskvělejším člověkem a užily jsme si to na maximum. Zase jsem se ujistila, že do Čech prostě nepatřím. 

Ještě pár random pictures:

Regent's park

moje nádherná zeď :-)

Pozítří, 15.11., to bude už hrozných čtvrt roku, co jsem v Čechách. Radši budu říkat 3 měsíce, to nezní tak děsivě. Cate mi psala asi před týdnem, že se na mě holky i po takové době občas ptají. Hlavně tedy Caoimhe, Niamh mě občas zmíní a Aoibhin ani nevím, jestli si na mě ještě pamatuje. Caoimhe se prý ve škole moc líbí, stejně tak Niamh ve školce a Aoibhin je 2 a půl roku, takže si začíná prosazovat názory a prý je to s ní velká sranda :-) Občas se dokáže tak vztekat, že jí doma ani nepoznávají. Cate se má fajn, hlavně odpočívá, asi jsem tu ještě ani nepsala, že čekají čtvrtou holčičku :))) Snad se narodí v pořádku a bude zdravá, moc se na to těším, i když to budu bohužel prožívat jen přes počítač z ČR. Pořád mi moc chybí a doufám, že je všechny ještě někdy uvidím. Třeba mi ještě vyjde to léto, ke čtyřem holkám by to byl asi masakr :-)

Jinak se mám hlavně školně, nemám na nic moc čas, maturita z bilogie a chemie nebude úplně taková sranda, hlavně učitelé nás nenechají být ani náhodou :-) Což je na druhou stranu dobře. Přestala jsem přemýšlet nad tím, jestli odjet nebo ne, protože bych se stejně nerozhodla. Přihlášky si podám, budu dělat všechno proto, abych se dostala a pokud se dostanu, tak se budu snažit dostávat na stáže nebo přes Erasmus. Moc si nevěřím, že bych se po roce v Británii či Irsku ještě vrátila do školy, obzvlášť na medicínu. Držte mi palce, občas vás budu infromovat :-) Doufám, že jsem vás článkem o Londýně moc nenudila, mějte se hezky a zase někdy :-)