Poslední příspěvek je z dubna, tedy přesně půl roku a tři dny starý. No teda! Od té doby se událo hodně věcí. 16. dubna mi ještě visel nad hlavou varovný prstík 'Začni už se na tu maturitu učit!' - i přes všechna předsevzetí jsem tomu moc nedala. Myslím, že jsem tu někde zmiňovala svou story s medicínou, že jsem to ještě do ledna chtěla studovat, a tak jsem maturovala z chemie a biologie. Jenže v lednu mi přeskočilo a já se rozhodla, že tam nechci za žádnou cenu. K chemii jsem za ten půlrok testů, maturitních zkoušení apod., získala celkem slušný odpor. To make a long story short - odmaturovala jsem, ale u chemči jsem si trochu odřela ouška, zbytek byl v pohodě. Čeština s angličtinou úplně bez problémů, tam mě výsledky fakt potěšily. Ale maturitou to nekončilo! Na začátku června se konaly přijímačky na VŠ. Já byla přihlášená jen do Prahy, a to na obory anglistika-amerikanistika, český jazyk a literatura a AJ pro mezikulturní komunikaci (aka překladatelství a tlumočnictví). Vlastně jsem se přihlásila spíš jen abych věděla, jak přijímačky vypadají a do čeho příští rok půjdu; byla jsem totiž přesvědčená, že to nemůžu bez nějaké delší přípravy zvládnout - hlavně tedy AA, na kterou jsem chtěla nejvíc, tam byly přijímačky samozřejmě nejtěžší. Na češtinu s MKA jsem se nedostala (ale uteklo mi to jen o kousek :-)), ale jaké bylo moje překvapení, když jsem po všech písemných kolech otevřela kolonku anglistika - amerikanistika v info systému a tam na mě červeně zářilo 'uchazeč se přijímá do 2. kola přijímací zkoušky'. Nejdřív jsem tomu absolutně nemohla uvěřit - když nám ty testy rozdali, koukala jsem na to jak z jara. Esej jsem psala v posledních 20 minutách. Poté, co mi to konečně došlo, jsem zase propadla pesimismu. ÚSTNÍ KOLO? Cože? Mluvení před komisí anglistů, jedna kapacita vedle druhý? Uááá! 13.6. jsem jela celá vyklepaná metrem B na Náměstí Jana Palacha, abych si s nimi tedy chvíli povídala. Při pohovoru jsem byla nervní jako prase, ale stal se další zázrak - prostě mě vzali. A s hezkým počtem bodů. Vlastně to nechápu dodnes, když tak sedím v té posluchárně a zapisuji si :-) Tímto jsem si mohla konečně vydechnout a začaly skoro čtyři měsíce ničím nerušeného flákání se. Ale abych nezapomněla, rozhodování bylo těžké! Opravdu jsem nepočítala s přijetím, takže už jsem vlastně více či méně byla domluvená s Cate, že přijedu na rok. Asi chápete, jaké jsem měla dilema... Vlastně už ani nevím, jaký byl ten hlavní důvod zůstat tady. Prostě jsem to v tu chvíli tak cítila.
Přeskočím prázdniny, to je long story, kterou bych sem také chtěla zaznamenat, ale to je na samostatný článek. Octli jsme se tedy na prahu mých stříbrských dveří, 27.9., kde stála malá Šárka s velkou krosnou a vůbec nevěděla, co ji čeká. Nasedla na ranní vlak a během několika hodin už nestáhala na prahu stříbrském, ale na prahu v Praze, totiž na koleji Hvězda. Během víkendu jsem se jaktž takž zabydlela a 1.10. začala škola. Nikdo se s náma moc nemazlil, na každé hodině jsme si poslechli pár slov na úvod a hned jsme začali probírat, dostali jsme hromadu úkolů... Celý ten první týden byl opravdu hodně hektický. Nová škola, spoustu nových lidí, úkolů, málo spánku,... Když jsem pak přijela o víkendu domů, měla jsem chuť ho celý prospat. Druhý týden už byl lepší. Teď končí třetí, který už byl opravdu o poznání pohodovější. Ale máme toho pořád stejně hodně :-) Až na jednu výjimku mě baví všechny předměty. Tou výjimkou je Introduction to British and American Culture, což zní sice krásně (a ono by to krásné i bylo), ale ty přednášky jsou koncipované dost nešťastně. Střídají se nám na to přednášející, kteří většinou jen čtou prezetanci, jaká to škoda. Ale zbytek je úžasnej :-) Máme Introduction to Literary Studies, Phonetics and Phonology, Introduction to English Linguistics, Practical Language, English Skills in Cultural Communication, British History a to je tuším vše :-) Volitelně mám pak ještě irštinu a latinu. Možná se z těch jazyků brzy zblázním, ale irština i latina mě hrozně baví. Hlavně irština je teda dost drsná a fakt obdivuju všechny, kdo se naučili správně vyslovovat, to mi teď po dvou hodinách přijde jako mission impossible :D Nic ale nevzdávám, je to přeci irština!
I když jsem se života v Praze bála, protože nemám ráda velká města, Prahu jsem si fakt zamilovala. Má prostě svoje tajuplné kouzlo. Každodenní ranní výhled z Hradčan mě nepřestává dostávat, vylidněný Karlův most v ranním mlžém oparu, uzoučké uličky se starou kamennou dlažbou, spoustu pouličních umělců, a tak dále... Miluju historii a Praha jí stále dýchá. Se svým rozhodnutím zůstat v ČR jsem tedy více či méně spokojená. Některé dny více, některé dny méně. Teď zrovna mám dny, kdy méně, ale ono to zase přejde. Jsem tu fakt šťastná, ale moje toulavá duše se občas ozve a naříká a naříká... Irsko mi chybí hodně a i když máme všechny přednášky a semináře v angličtině, není to prostě jako žít tam. Občas si říkám, jestli jsem třeba neudělala chybu, že jsem mohla jet na rok a potom až studovat, ale ve chvíli rozhodování se jsem cítila, že je správně možnost zůstat, a tak to tak prostě beru. Navíc bych určitě chtěla jet na Erasmus. Už jsem i koukala, se kterými školami mají moje ústavy uzavřené smlouvy a jsem z toho hodně hodně nadšená :-) Z těch, které se mi líbí nejvíc: Irsko - Limerick, Galway, Trinity College Dublin (!!!!), UK - Stirling (to je ve Skotsku) , Winchester, Kent, Sheffield. Úplně parádní nabídka, pokud to vyjde, ráda bych jela na rok a už se na to fakt těším :-) A budu-li pilně studovat a všechny zkoušky se mi povede splnit včas, tedy v květnu nebo v červnu, chci jet zase na léto pryč. Irsko/UK, to teď ještě nevím, je to hodně daleko. Kdo ví, co bude za cca 8 měsíců.
Takový je teď můj život. Místy chaotický, místy poklidný. Jsem opravdu šťastná, že můžu studovat zrovna v Praze a být učena lidmi, kteří jsou známí a uznávaní i ve světě. Studium angličtiny mě naplňuje a vím, že jsem na správné škole. Může se to zdát jako trochu odvážné tvrzení po třech týdnech studia, ale zatím to tak je. Snad zůstane i nadále. Dále nechť mluví fotografie z druhého dne v Praze:
Děkuju všem čtenářům!
