Poslední noc doma...

...a příští už v Irsku! Jo, už se zase těším! :-) V pokoji mi stojí dva kufry, kupodivu se mi tam vešlo všechno, co jsem chtěla, ale oba kufry měly o kilo víc, tak jsem musela redukovat. Šlo to těžce! Ale zvládla jsem to a přiruční má cca 9.8kg a ten velký má 19.7kg. Je to hodně těsně! A já doufám, že nádražní váha váží přesně :D Nerada bych platila nadváhu kvůli pár set gramům. Pro dnešek už by to asi stačilo, jdu si užít poslední noc ve svojí drahé postýlce a nechám si zdát o té irské :-)

Příští článek už ze Smaragdového ostrova! :-)

1 day to go

A mé nadšení vystřídala nervozita a tak trochu smutek. Je to normální? Taky se vám den před odletem najednou nikam nechtělo? Mám pocit, že celý zítřek (a nebo i dnešek..?) probrečím a zítra nebudu schopná zavřít dveře od bytu, protože mi budou hlavou prolétat myšlenky jako: 'Jakmile zavřu dveře, ségru a pejsky uvidím až za dva měsíce.'. V tomhle opravdu nemám ráda svojí povahu. Včera jsme byli na oslavě šedesátin jednoho známého a já si tam povídala se slečnou, která byla před 10 lety aupair v Německu. Prokecaly jsme celý večer a když byla asi tak jedna ráno, uvědomila jsem si, že ZÍTRA odlítám. V tu ránu se objevila nervozita a nějak mě stále nechce pustit. Během dneška se budu snažit myslet jen na to pozitivní, ono to rychle uteče a zase je všechny uvidím. Teď mě čeká pečení perníčků (díky oslavě jsem to nestihla dřív...) a hlavně balení, to bude asi něco. Večer už jenom poslední procházka s pejsky, která se asi bez slz neobejde... :)

CELÝ DEN SE BUDU SNAŽIT MYSLET POZITIVNĚ, VŽDYŤ UŽ CHYBÍ JEN KOUSÍČEK K TOMU, ABY SE MŮJ SEN SPLNIL!

A ještě sem večer asi něco napíšu :)

Monday the 30th is just around the corner

Ano. Necelých 7 dní do odletu. Poslední nákupy. Shánění příručního kufru, který mimochodem stále nemám. Pečení perníčků. Neustálé aktualizování několika serverů kvůli sopce na Islandu. Náhlá nemoc, která mě včera přepadla a dnes zase opustila (naštěstí). A tak si myslím, že bych vám asi mohla ukázat pár fotek 'mých' holek :-)

Niamh (Listopad 2010)

Aoibhin :o)) (listopad 2010)

Caoimhe (listopad 2010)

Niamh.... :))) (leden 2011)

No nejsou nádherné? :D Niamh a Caoimhe (leden 2011)

Dárky

Už mám první dárečky :-) Holkám jsem dnes koupila 3 DVD Krtečka. Doma jsem zkoušela, jestli fungují a přiznám se vám, že jsem se vždycky koukla na jeden celý díl z každého DVD :D Jako malá jsem měla Krtka hodně ráda, nejoblíbenější bylo sice leporelo, ale na VHS jsem koukala taky pořád. Nejoblíbenější nebyl Krtek, ale Myška :) Upřímně se na sledování Krtečka těším, doufám tedy, že se holkám bude líbit :) Dál jsem každé koupila omalovánky s Rumcajzem a Mankou. Pro HM mám zatím průvodce po ČR v angličtině. Další dárky půjdu dokoupit a dopéct (ještě jednou díky Barče za tip na perníčky :)) v týdnu. Uá, už jen týden! V pokoji mi stojí obrovský - zatím prázdný - kufr, který mi připomíná, že se už jen párkrát vyspím a budu ho plnit půlkou svého pokoje. Občas mám nutkání si sbalit jen tak nanečisto, ale daří se mi to krotit tím, že si balím aspoň na papír :D Ale nemyslete si, už se začínají objevovat myšlenky jako 'poslední týden s pejsky, rodinou, přáteli...'. V pondělí ráno a na letišti to bude asi zajímavé, radši si jdu na papír připsat jedno celé balení kapesníčků. :D

Enniscorthy, County Wexford

Enniscorthy, irsky Córthaidh, je druhé největší město v hrabství Wexford. Žije zde přibližně 9500 obyvatel. S historií sahající až do roku 465 je Enniscorthy jedním z nejdéle nepřetržitě obydlených míst v Irsku. Městem protéká řeka Slaney. Nejzajímavější památka v tomto městě je rozhodně Enniscorthy Castle. První zmínka o hradu pochází z roku 1190, kdy si Maud de Quency vzala Philipa de Prendergast a na hradě žili až do jeho smrti v roce 1229. V letech 1794 - 1863 byl hrad používán jako vězení.

Enniscorthy Castle

Další nádhernou památkou je St. Aidan's Cathedral. Katedrála byla postavena 'až' v roce 1843 a rekonstruována v roce 1994, čímž se více přiblížila k původnímu vzhledu.

St. Aidan's Cathedral

V Enniscorthy je také několik muzeí a kopec, který je nazýván Vinegar hill. A co dělá tento kopec neobyčejným? Koncem 18. a začátkem 19. století zde bylo hlavní sídlo rebelantů, kteří po 30 dní řídili hrabství Wexford.

Vinegar hill

Ferns, County Wexford

Ferns castle

Tak je tu první článek ze série 'která místa chci navštívit'. Městečko Ferns bude určitě jedno z prvních míst, které pojedu navštívit, protože je kousek od 'mé' vesničky.
Ferns, irsky Fearna - v překladu olše, je malé městečko s 1000 obyvateli nacházející se přibližně 22 km od pobřeží. Uvádí se, že bylo založeno již v 6. století. Později se stalo hlavním městěm provincie Leinster. Ve 13. století zde byl Sirem Williamem Marshalem postaven Ferns castle. Trosky hradu se dochovaly a nachází se v centru města, hradní věž je dokonce stále přístupná a je z ní krásný výhled na okolí (prý :)). Ve stejném století zde byla také postavena St. Edan's Cathedral. Uvádí se, že je to nejmenší katedrála v Evropě. Od 13. století byla celkem dvakrát přestavěna - jednou v 16. a podruhé v 19. století, ale stále jsou dochovány některé původní části. U katedrály je hřbitov, kde byl ve 12. století pohřben 1. král provincie Leinster Diarmait Mac Murchada. Ve Fernsu dále najdeme například St. Mary's Augustinian Abbey, zříceninu další středověké katedrály, několik velkých kamenných křížů, St. Peter's Church a další budovy/místa. Docela dost památek na tak malé městečko :) Sem se opravdu těším. A teď několik fotek:

Ferns castle - výhled z věže

St. Edan's Cathedral - hřbitov

Zřícenina středověké katedrály

St. Edan's Cathedral

St. Mary's Augustinian Abbey

Cestovní pojištění

Tak jsem si, nevím proč, myslela, že mě cestovní pojištění na dva měsíce bude stát pár korun, resp. tak do 500Kč. Zase vedle. Tak tedy momentálně vybírám pojišťovnu a vlastně moc nevím, co do toho zahrnout. Stačí mi jen úplně základní balíček (mám pocit, že zuby a výlohy) na ty dva měsíce? Nechce se mi dávat tisíce za něco, co mi bude úplně k ničemu. Nejlevnější jsem našla pojištění od Generalli, které je při sjednání online za 800Kč a nějaké drobné. Nemáte někdo nějaké tipy na výhodné pojištění? Případně jestli sjednávat online nebo na pobočce?
Jinak už pomalu začínám přemýšlet, co koupím za dárky rodince. Nějak se mi to krátí, odlétám za ani ne tři týdny - jupí! Ještě před chvilkou to byl měsíc :) Malá Aoibhin je momentálně mad about Peppa Pig, takže jí pořídím něco s Pepinou. Niamh a Caoimhe milují Hello Kity, a tak hurá vybírat nějakou šílenost s bílou číčou :D A všechny milují plyšáky a malování - nějaké dětské temperky/pastelky a plyšová zvířátka budou snad fajn :) Cate a Oliverovi pořídím asi tradičně něco o Praze (navíc Cate se chce prý do Prahy hrozně podívat, tak třeba si to i přečte :)). Kdyby vás napadlo ještě něco originálního (hlavně pro rodiče), sem s tím, budu jen ráda. A aby blog do mého odletu nestál, budu psát krátké články o městech a místech, které chci v Irsku navštívit. Alespoň to nezapomenu :-)

My dream came true

Je mi jasné, že je všem jasné, že jsem si rozuměla hned s první rodinou, která mi poslala kladnou odpověď :-) Ale pěkně od začátku. Jak jsem psala minule, měla jsem jeden ze svých depresivních stavů, a tak jsem zkusila poslat application mile působící irské rodince s lenght of stay 2-6 měsíců. Když jsem záhy na mailu četla 'It seems that this family is interested in you.', málem se mi zastavilo srdce :) Možná trochu přehnaná reakce, ale ráda se raduji z maličkostí. Na můj mail s několika dotazy a oznamující, že se mi rodinka velmi líbí, ale můžu přijet až na začátku července, mi ještě tentýž večer přišla dlouhá odpověď se všemi možnými a nemožnými podrobnostmi. Nejdůležitější větou však bylo, že Cate a její rodina potřebuje aupair od konce května nebo začátku června do konce července. S lítostí jsem tedy odepsala, že stále studuji a školu mám až do konce června. Cate odepsala, že jí to mrzí, ale musí mě odmítnout, jelikož jí zanedlouho odjíždí jejich současná aupair a další mají domluvenou až na začátek srpna. Popřála mi, abych našla 'lovely family' a že je škoda, že nemůžu přijet už dřív. Tak jsem jí tedy také popřála, ať najde 'lovely aupair' a tímto konverzaci ukončila. Ale osud tomu chtěl asi jinak a když jsem druhý den ve škole říkala kamarádkám, že se mi ozvala jedna moc sympatická rodina, která ale potřebuje někoho od začátku června, málem jsem byla ukamenována proč jsem hned nezašla za panem ředitelem s žádostí o uvolnění ze školy :)) Samozřejmě, že mě to také napadlo, ale letos naší třídu čeká poslední společný výlet a hlavně vodácký kurz, na který se těším už léta. Celé dopoledne jsem nemyslela na nic jiného a vrtalo mi to hlavou tolik, že jsem zašla za třídní a teoreticky jsem se zeptala, jestli by to bylo vůbec možné a jestli je nějaká šance, že mě ředitel pustí o celý měsíc dřív. TEORETICKY. Jenže naše třídní to vzala tak, že už to mám pomalu domluvené a ať donesu hned další den žádost a zkusíme to. No mohla jsem couvnout? Ihned jsem napsala Cate, že se věci mění a mohla bych přijet už koncem května. A po její odpovědi, že je to ode mě hezké a že by mě určitě zvažovali jako jednu z jejich budoucích aupair, jsem šla tisknout žádost o uvolnění. Každý den jsme si psaly maily a zanedlouho jsme si domluvily Skype hovor. Cate mi volala v neděli večer, z reproduktorů se ozval moc sympatický hlas a hned přišla otázka, jestli po víkendu nejsem moc unavená (byla jsem na plzeňském Majálesu a Cate to věděla) - tudíž jestli není nějaká šance, že bych usla na klávesnici :)) Ubezpečila jsem jí, že ne, a tak se od zdvořilostních frází přešlo k dotazům a konverzaci. Měla jsem připravený seznam otázek a co tak nějak budu celou dobu říkat - do papíru jsem se ani jednou nepodívala. Nervozita ze mě opadla po prvních pár větách, a tak jsme si s Cate povídaly celých 30 min. Občas se tam mihla i nejstarší Caoimhe, která na mě veselou dětskou angličtinou spustila povídání o tom, jak byli o víkendu na farmě a hladili si morčátka,... :) Hovor jsme zakončily tím, že mi Cate řekla, že by byla moc ráda, kdybych byla jejich další aupair, ale že konečné rozhodnutí mi řekne následující den, protože na pondělí měla naplánovaný ještě jeden hovor. Caoimhe s Cate mi popřály hezkou dobrou noc a já mohla jít s úsměvem od ucha k uchu spát. Řeknu vám, že celé pondělí jsem byla nervózní jako snad nikdy v životě :D Ten den jsem se dozvěděla, že mě tedy ředitel oficiálně uvolňuje ze školy a celý večer jsem měla zaplý mail a nedočkavě mačkala F5. Bylo něco po 11. hodině večerní a yahoo na mě řvalo, že mám jeden nový email - v tu chvíli se mi zrychlil tep jako kdybych se chystala vlézt mezi tygry. Hi Sarka, we would like to offer you the possition as our next aupair. S přiblblým úsměvem na xichtě jsem okamžitě odpověděla (to aby si to náhodu Cate během těch pár minut nerozmyslela :)), že i já bych se ráda stala jejich AP. A tak jsem našla rodinu! Má host family bydlí ve vesničce spadající pod vesnici Camolin, kousek od

Gorey Castle

města Gorey a kousek od pobřeží. Zkusím si tedy 2 měsíce žít na typickém irském venkově :) Mají tři holčičky, nejstarší Caoimhe jsou 4 roky, prostřední Niamh 3 roky a nejmladší Aoibhin 2. Holky mají krásná irská jména s pekelnou výslovností :) Ze všeho nejvíc milují malování a trampolínu - jako já. Ano, ve svých 18 letech miluji skákání na trampolíně, no a? :D Host mum se jmenuje Catherine a host dad Ollie. Kupodivu (a bohužel) nemají žádné zvíře. Přiletět jsem měla původně 28.5., ale to se akorát vrací z dovolené a můj let by byl v Dublinu až v 9 PM jejich času, což je samozřejmě dost pozdě. Jsme tedy domluvení na pondělí 30.5. Poletím se společností AerLingus z Frankfurtu nad Mohanem a bude to můj úplně první let v životě. Trošku jsem se zbláznila letět napoprvé sama a z Frankfurtu, ale co se dá dělat? Z Čech za 5000Kč opravdu letět nechci :-) Těším se? Neskutečně. Obavy se snažím zahánět do kouta a držet si v hlavě jen ty pozitivní myšlenky. Tak mi držte palce!

Všechno začalo...

...když mi bylo asi 15 let. Dozvěděla jsem se, že existuje něco jako aupair pobyt a hned jsem si říkala, že to jednou určitě zkusím - ale tím jsem skončila. Během těchto tří let mi myšlenka vyjet jako aupair častokrát prolétla mozkovnou, ale většinou jsem jí po dlouhém snění zavrhla. Proč? Mám tři psy, potkany a jezdím na koni - bez těhle věcí jsem si nedokázala představit život. Ale touha jet do milované Británie na víc jak týden na dovču byla silnější, a tak jsem se jednoho krásného dubnového dne zbláznila a že to prostě zkusím. O ZOO se mi postará rodina a nějak to bez sebe vydržíme. Vždyť jsou to jen dva měsíce! :-) Plná nadšení jsem se tedy zaregistrovala na aupair-world.net, který jsem až do toho dne jednou za pár měsícu prohlížela a říkala si, která rodina by se mi asi tak líbila. Snažila jsem se o vytvoření pěkného profilu, jelikož AP hledající rodinu na léto jsou mraky. Původně jsem si říkala, že chci jen do Británie, ale jelikož neplánuji, že by tohle byl můj první a poslední aupair pobyt, přidala jsem i Irsko, do kterého jsem se vždycky chtěla podívat a bylo pro mě jednou z TOP zemí :) Rozeslala jsem hned několik 'applications' a těšila se, jak mi budou přicházet samé kladné odpovědi a já budu mít na výběr minimálně z 10 rodin. No dobře, tak naivní jsem nebyla :D Dlouhých 14 dní mi chodily buď záporné nebo žádné odpovědi, a to na všech webech, na kterých jsem byla zaregistrovaná. Nečekala jsem, že najdu rodinu hned, ale přiznejme si, že jsem začínala být docela zoufalá - se svojí snílkovskou povahou jsem si už dávno malovala krásné léto v Británii ve skvělé rodině a téhle myšlenky jsem se už nechtěla vzdát ani náhodou, vždyť chyběl už jen malý kousek! Tak jsem začala rozesílat zprávy i rodinám, které hledaly na víc jak 2 nebo 3 měsíce. A co se nestalo, přišla mi moje historicky první kladná odpověď! Na nic jsem nečekala a ihned jsem se snažila sepsat nějaký hezký mail, že mám o rodinku zájem, ale můžu přijet jen na léto. Ještě ten večer jsem měla ve svém inboxu odpověď ..... a jakou? To až v dalším článku :-)