See you very very soon

Tak a je to tady. Je 1:51 ráno a já stále nespím. Ještě ani nemám pořádně sbaleno. Nechce se mi spát. Dnes jsem strávila den s Eszter. Já nevím, je prostě divná. Snaží se být milá, ale moc nerozumí a hlavně to neřekne, že nerozumí. Dneska se několikrát na mojí otázku usmála a odpověděla 'yes' (což by nebylo nic špatnýho pokud bych se ptala na yes/no question, ale já se neptala). Holky byly nejdřív shy, ale skamarádily se rychle. S dětma byla v pohodě, Aoibhin se s ní skamarádila hned. Což bylo 'lehce' (během dne jsem šla asi tak 10x na záchod brečet) heart-breaking, ale večer si na Eszter ani nevzpomněla a zase to byla moje milovaná Aoibhin. Niamh s Caoimhe byly dneska the best girls. Pořád mi říkaly, že mě milujou a budu jim chybět. Caoimhe mi namalovala obrázek a vyrobila smajlíka na stěnu. Bylo to krásný. Řekla mi ať jdu do playroomu, že mi chce vyrobit překvapení, protože odjíždím. Jsou nejlepší. Všechny tři. Než jsem přijela, měla jsem z toho obavy. Jak zvládnu tři malé děti, ještě k tomu anglicky mluvící, když jsem měla jenom minimální zkušenosti s dětma (bratránci a sestřenky). Nikdy, opravdu nikdy bych nevěřila, že to dopadne takhle. Že budu týden (co týden...) před odjezdem brečet, že nechci pryč. Pamatuju si úplně první moment, kdy jsme se viděli. Seděla jsem na letišti v Dublinu a vyhlížela mojí rodinku. Poznala jsem je okamžitě a když jsme si šli naproti a já viděla usmívající se pár a little shy Caoimhe, všechno ze mě prostě opadlo. V tu chvíli jsem veděla, že bude všechno dobrý. Dnes jsme o tom s Cate mluvily, že mezi náma bylo connection už od první chvíle, co jsme se viděly. Že když jsem poprvé seděla u večeře, měla pocit, že jsem tu už měsíce a ne první den a já měla ten pocit taky. Ptala jsem se jí, proč si vybrali zrovna mě. Rozhodovali se mezi španělkou, se kterou mluvili den po mně a mezi mnou. Prý to bylo hodně těžké rozhodnutí a vyhrálo prostě to, že se Cate se mnou komunikovalo líp a že z mých fotek a mailů vyzařovala hrozná radost a nadšení. To mě potěšilo, moc :) Večer jsme měli barbeque a přijela nana Mary i Kathleen s Tonim a Abbie. Z toho jsem měla radost nejvíc a málem jsem jí umačkala k smrti. Loučila jsem se s ní už v neděli, protože jsem si myslela, že se neuvidíme. Tak jsem měla krásný překvápko :) Při loučení jsem samozřejmě brečela, jak jinak. Potom jsme si s Cate prohlídly všechny fotky holek, co jsem tu nafotila (500:D) a já ještě chvíli ležela s holkama na gauči a výjimečně jsme koukaly na telku. Uložila jsem holky a Cate mě zavolala, že pro mě něco má. Dostala jsem ten nejkrásnější dárek! :D Dva balíčky Marsek (celkem 14 tyčinek), protože je zbožňuju a porridge. 1,5 kg porridge. Mám pocit, že jsem tu nikdy nezmiňovala mou 'porridge story', tak ve zkratce, první dny se mi dělalo blbě jen při pohledu na ten bílej hnus, tak jsem jedla tousty s marmeládou, která ale záhy došla a protože nejím müsli ani cereálie, byla jsem nucená ochutnat porridge. Nyní si ráno bez porridge nedokážu představit :D Fakt moc vtipnej dárek :) A ještě jsem dostala 'good luck' card s moc hezkým dopisem uvnitř. Prý si holky ještě nikdy nezvykly na nikoho tak rychle jako na mě. Jo, jako by to bylo včera, když jsem se seznamovala s Niamh a Aoibhin přes české lipo, vytvářela jsem z nich smajlíky a holkám se to hrozně líbilo. Jsou tu momenty, na které nikdy nezapomenu. Na Aoibhin s ručičkama nahoře křičící 'I want to get up!'. Na Niamh volající na mě v půl jedenácté večer ze svojí postele 'Šárka, can you fix this please' a na její nádherný výraz potom. Na Caoimhe, když mě utěšovala, protože se mi rozbil objektiv (jo, ten novej). A další a další... Strávila jsem tu nejkrásnější chvíle svýho života a i když to loučení bude neskutečně těžký, ani v nejmenším nelituju. Mám teď dvě rodiny, jednu v Čechách a druhou v Irsku. Měla jsem neuvěřitelný štěstí. Pořád mám pocit, že žiju sen, že to nemůže být pravda. A víte, co je zvláštní? Znáte ten pocit, když čtete třeba nějakého turistického průvodce a najdete zmínku o městě, kde bydlíte? Jak vám poskočí srdíčko? Mně takhle poskočí, když čtu o Gorey, Fernsu, Enniscorthy nebo Wexfordu v irském průvodci. Možná se vám všechno tohle zdá divný. Byla jsem tu jen dva měsíce a píšu tu věci jako kdybych tu strávila rok. Ale tak to prostě je. Nedovedu si představit odjíždět po roce! A moc mě mrzí, že tu nemůžu zůstat dýl a vidět holky vyrůstat. Vidět Caoimhe poprvé ve školní uniformě. Poslouchat zážitky Niamh z prvního dne ve školce. Strávit zase celý den jen s Aoibhin. Přijde mi, že se pomalu začínám opakovat. Ještě musím napsat článek z Kenny a založit to bloody rajče. V Corku bych měla mít víc volna, tak snad už. Tento článek je tedy poslední z mého irského domova. Vypadá to, že zítřejší loučení nepřežiju. A pokud ano, držte mi prosím palce, ať je moje nová rodina alespoň z 3/4 stejně úžasná.

The best of the best. Tak já jdu balit. Dobrou.

Zabaleno, vyklizeno, prázdno.

'The room looks like when I arrived. Exactly the same.' Právě teď už Eszter pravděpodobně sedí u Cate a Olivera v autě. U MOJÍ rodinky. Přibližně tak za hodinu a půl se uvidíme. Nevím, jestli na ně počkám nebo půjdu spát. Myslela jsem si, že Aoibhin nerozumí tomu, když brečím. Aspoň to vždycky tak vypadalo, ale možná to bylo tím, že to prostě neviděla. Dneska to bylo docela obvious. Nejdřív ráno. Beruška moje měla takovej nechápavej výraz a pořád mě objímala a říkala mi, že mi pomůže s nádobím. Potom teď večer, těsně po hysterii kvůli vyklízení pokoje. Zeptala se mě proč brečím. Pak mi pořád dokola opakovala Don't cry a what's wrong. Pak mi řekla I love you a objímala mě. Jak mám odsud odjet? Pardon, ale na článek z Kilkenny a ani na žádný jiný článek se teď moc necítím. Možná si říkáte, že jsem hysterka a přeháním, ale tak to prostě je. Byla jsem tu jen dva měsíce, ale mně přijde, že jsem tu for ages. Tak jen pár fotek.

Zítra balím...

...jo. Je to tak. Maďarka přijíždí ve středu večer, takže se musím sbalit a uklidit pokoj. Budu spát u Caoimhe. Bude to děsně divný a já už jsem tak týden v depresi, kdy mě rozbrečí každá zmínka o odjezdu. Bylo to tuším v pátek, Aoibhin seděla u stolu, zakřenila se a řekla 'I want you to go home.', tak jsem řekla 'Bye!' a odešla jsem. Slyšela jsem Aoibhin se smát a volat 'Noooo!'. To je totiž taková naše hra, hrozně se u toho směje a baví jí to :D Tak jsem se vrátila a říkam jí 'But I'm going home the next week.' A vysmátá: 'No you're not.' Já: 'Yes I'm really going home.' A ještě vysmátější: 'Noooooo!'. Jsem si teda pobrečela, večer jsem balila na víkend a unavená jsem (pozor, bez slz!) šla spát. V neděli jsem naposledy viděla Caitrionu, Oliverovo sestru, s maličkým Ryanem, kterému bude zítra týden. Je to fakt hrozně depresivní se tady se všema loučit s tím, že je možná ještě někdy uvidím a nebo taky ne. Večer pak za mnou Cate přišla a ptá se mě jestli jsem a bit sad, že je odjíždim. Moje odpověď byla I wish I could say a bit a začala jsem brečet. Fakt mě to štve, ani nevíte jak! Připadam si jak nějaká hysterka, ale fakt to nejde ovlivnit. Tak mi Cate řekla 'Ohh Šárka, don't be so sad, I will be too, very, but I have to get over it really quickly because of the new aupair and you too, you're going to a new family.' Jsem vydala takový pochybný hmm a Cate ještě dodala 'You can come the next summer!'. Nevím, jestli to nebylo jen jako utěšení, ale možná to myslela vážně. Před pár dny jsem se ptala jestli po Eszter budou hledat novou AP a ona že určitě. Zeptám se, poslední den nebo ve čtvrtek se určitě zeptám. Kdyby ne na rok, aspoň na léto! Uvidíme. Jsem vám jenom chtěla dát vedět, co mě teď čeká v nejbližších dnech. Zítra poslední den sama, rozhodla jsem se, že udělám žemlovku. Večer balit a snažit se nějak uklidnit svůj záchvat hysterie. Ve středu večer přijede Eszter. Ve čtvrtek jí budu všechno ukazovat. A pátek.... Ne, pátek nebude. Zastaví se čas, už na tom pracuju! Zítra snad napíšu delší článek o víkendu a dalších pár věcech. Předtím, než začnu balit...

Problem solved

Všechny moje pocity se potvrdily, Cate na mě byla naštvaná, právem i neprávem. Původně jsem se tu chtěla rozepsat, ale napíšu to jen stručně, nechci se v tom už vrtat, chci zapomenout na jedinou vadu na kráse mého pobytu v rodince. Celé to bylo kvůli pátku, weddingu. Celý den byl hrozně nezorganizovaný a já dělala úplně něco jiného, než jsem měla, nevědomky. Všechno jsme si vysvětlily včera ráno a je to zase v pohodě. Uf! Ta atmosféra byla fakt strašná a hrozně mě to mrzelo. Zvlášť když má Cate tenhle týden dovolenou. Dneska jsme tedy byly v KidZone, což je indoor playground, kuličky (to samé jako bývalo v Carefourru, jestli si ještě někdo pamatuje :D), klouzačky, šplhání a spoustu dalších blbostí. Nevěřili byste jak já si to užila!!! :D Celou dobu jsem po těch věcech lezla s Aoibhin, protože beze mě prostě nechtěla a bála se. Tak jsem se klouzala po skvělých klouzačkách a válela se v kuličkách jako kdyby mi bylo 8 :D V průběhu týdne bychom měli vyrazit na pláž, ale nevím, jestli to bude na koupání. Kdyžtak třeba uskutečním ty fotky, co mám v hlavě už od Courtownu :) O víkendu pojedu asi do Kilkenny, protože Dublin budu mít šanci vidět s novou rodinou a Anička je jistě jen ráda, že do Dubu nepojede :D Navíc jsem Kenny chtěla vidět a mrzelo mě, že mi to nevyšlo. Vyjde, snad :) Po víkendu mě čekají poslední 3 pracovní dny, potom čtvrtek a pátek nejspíš odjezd... Už zase nechci domů (do jiné rodiny).

The wedding day(s)

Určitě se všichni těšíte na spoustu fotek, skvělých zážitků ze svatby a jste připraveni mi to všechno závidět. Zklamu vás. Jaké to bylo? Popíšu to asi takhle - až si příště budu hledat rodinu, první otázka, na kterou se zeptám bude, jestli v té době není na obzoru nějaká svatba a pokud odpoví ano, se zvořilým díky rodinu odmítnu. Proč? Pěkně se usaďte a doneste si nějakou čokoládu pro lepší náladu, protože v tomhle článku se neobjeví ani jedna optimistická věta.

Vše začalo v pátek 15.7. Celý barák byl na nohou a ve stresu. Já nevěděla, kde mi hlava stojí a i přes to jsem měla pocit, že Cate má pocit, že nedělám dost. (to byl ale možná vážně jen můj pocit, těžko říct...) Uklidila jsem kuchyň, která vypadala spíš jako po výbuchu bomby než po obědě a s tím, že mi zbývá hodina na přípravu jsem letěla nahoru a vzápětí zase dolů se osprchovat. V půlce sprchování na mě klepal Oliver, který se nutně a rychle potřeboval sprchnout, jelikož odjížděli o něco dřív než já a Aoibhin. Tak jsem ještě pomalu s kondicionérem na hlavě vyletěla ze sprchy, oblíkla se a rozloučila se zbytkem rodiny právě odjíždějící na wedding. Připravila jsem sebe, připravila jsem Aobihin, dorazily jsme na wedding - právě včas! Všichni už vycházeli z kostela, tak jsem akorát udělala pár fotek a asi za 15 min jsme zase odjížděly. Pršelo, mimochodem. Odpoledne si holky vzala Kathleen, tak jsem vysála a vytřela a mrtvá jsem padla na gauč a koukala na HP. Holky naštěstí usnuly docela rychle, Kathleen přijela ve 23:00 a já šla spát. V sobotu jsem tu byla s holkama sama celý den, kromě obědu, který byl u Kathleen. Večer akorát přijela Cate pro nějaké věci a jela zase zpátky. Uložila jsem děti, lehla si na gauč a už jsem si chtěla pustit dalšího HP, když v tom začala Aoibhin brečet. Nemohla jsem totiž najít jejího teddyho, na kterém je absolutně závislá. Místo teddyho jsem jí dala plyšového psa, následně panenku, následně hello kitty, ale všechno skončilo vedle postýlky a Aoibhin brečela každých asi tak 5 minut. Barák jsem mezitím převrátila naruby asi 20x, ale teddy prostě NIKDE! V půl jedenácté večer, když už jsem byla absolutně zoufalá a zralá na zásah psychiatra, jsem na sebe vzala bundu a šla hledat teddyho do deště a větru na zahradu. Samozřejmě tam byl, totálně promáčený. Snažila jsem se Aoibhin vysvětlit, že teddy se na ní bude koukat ze země vedle postýlky, ne. Vzala jsem fén a jala jsem se sušit medvěda. Půl hodiny mi to trvalo a medvěd stejně nebyl suchej, tak jsem znovu zkusila taktiku medvěd na zemi s tím, že mu udělám postýlku. Souhlasila. Udělaly jsme postýlku, já zhasla světlo a oddychla jsem si. Špatně! Ozval se hysterický řev, It's daaaaaaaaaaark! Ne asi, když je jedenáct večer a normálně se usíná kolem osmý, devátý! Nechala jsem rozsvíceno. Řev. Šly jsme se uklidnit do obýváku a já rezignovala, dala jsem jí mokrýho teddyho a dítě konečně usnulo. Bylo asi 23:15. Šla jsem straight to the bed a těšila se na big sleep, protože mám dneska volno. Seběhla jsem dneska dolů (kde byl mimochodem Oliverovo mladší brácha, ehm), s úsměvem na tváři, který mi ovšem od Cate nebyl oplacen. Zdá se mi, že je na mě naštvaná a já nemám nejmenší ponětí proč... Dneska večer se jí na to chci zeptat, protože tenhle vzduch se nedá dýchat a já se nechci svých posledních 14 dní dívat na zamračenej xicht (navíc aniž bych věděla, co je špatně). Možná je to zase jen můj pocit, přijeli ve 4 ráno a moc toho nenaspali, ale zdálo se mi, že na ostatní byla milá. Říkám vám, je to na psychiatra. Dneska se mi poprvé opravdu chce jet domů.

P.S.: To 'právě včas' je ironie, kdyby to někdo nepochopil. Viděla jsem nevěstu, ženicha, cvakla pár fotek, pokecala s pár lidma a za 15 minut zase jela domů.

Tramore aneb fílila jsem se well!

Konečně jsem se dokopala k napsání článku z Tramore! Tyhle tři dny jsou lehce hektické, Niamh se chová minimálně na facku a všichni jsme nějaký vystresovaný. Cate nejvíc, ta byla dneska tak naštvaná, že jsem se bála i mluvit :D Ale nedivim se, to, co dneska předváděla Niamh... A v pondělí a i včera. Ale zpět k Tramore. Vyrážela jsem v sobotu v 10:20 z Camolina s papírem v ruce, na kterém jsem měla pouze opsanou rezervaci. Cate mi tvrdila, že to určitě nebude problém - no, problém to samozřejmě byl. Ješteže jsou řidiči v Irsku normální a slušný a ne jako ty idioti v ČR. Řidič mi řekl, že bych teda jako měla mít vytištěnej originál, ale že když jsem nevěděla, že to nemůžu mít jen napsané, tak mi to vezme. Nandala jsem si tedy sluchátka do uší a přestala jsem vnímat okolí. V Enniscorthy jsem jen tak zběžně koukla dopředu, jestli už se nastupuje. Jenže pan řidič na mě zřejmě něco volal, záhy jsem se dozvěděla, že přestupuji v Ennisu a ne ve Wexfordu, jak jsem si původně myslela. Ještě jsem se ho zeptala, jestli si je tím jistý, tak se zasmál a odpověděl, že vzhledem k tomu, že je řidič autobusu, tak je. Tak jsem tedy vystoupila, řidiči zamávala a v duchu si říkala, že jsem ze sebe udělala pěknýho kreténa :D Když ono bylo na netu vážně napsaný, že přestupuju ve Wexu! Počkala jsem si na bus a za další hodinu už jsem byla ve Waterfordu. Ničím zajímavé město, nějak extra jsem ho sice nezkoumala, ale působilo na mě hrozně zvláštním dojmem. Negativním. Do setkání s Aničkou mi chyběla ještě půlhodina, tak jsem se vydala hledat záchody - mission impossible a už to vypadalo, že si budu muset vlézt někam za křovíčko, jinak to pustím :D (Nebojte, chtělo se mi jenom čůrat. Kdybych věděla, co tu noc zažiju, tak to klidně pustím doprostřed Watru. Ale o tom až později.) Nakonec mou chytrou hlavičku po 20 minutách běhání napadlo, že by záchody mohly být na vlakáči, kde jsem měla čekat na Anču. Samozřejmě byly. Zanedlouho přijel vlak i s Ančou a my se šťastně setkaly. Hned mě seznámila s irskými cikány, ne teda osobně (naštěstí), ale řekla mi jakou pěknou společnost jí (a nejen jí) dělali ve vlaku. Fakt jsem nevěděla, že cikáni můžou bejt i bílí! Prvně jsme měly namířeno ke Slovákovi. Ještě před obchodem jsem se ujišťovala, jestli fakt jako můžu říct DOBRÝ DEN a on mi odpoví DOBRÝ DEN - a on fakt odpověděl! 2. Vánoce a hned 3. z toho, co všechno jsem tam viděla :D Chtěla jsem vanilkovýho Pribiňáčka, ale smůla, byla jen čokoláda. Tak jsem si koupila rohlíky, KOFILU!! (5x), Milu, Fidorku a Nugetu. Nic z toho už samozřejmě nemám, ale byla to nádhera zase jíst starý dobrý český sušenky :D Po Slovákovi jsme se vydaly na setkání s Němkou, která je aupair v Aniččině bývalé rodině. Byla divná, moc dlouho jsme s ní nezůstaly. A snědla mi dva věnečky! Ano, hádáte správně, měly jsme věnečky!!! Tady vidíte, jakou z toho mám ještě teď radost :D Ještě jsme si objednaly indiánky, ale ty já nerada. Věnečky byly úžasný, nejradši bych si zajela pro ještě tak 3 dávky :D Dělá je nějaká Češka ve Watru. A ještě spoustu dalších českých zákusků :-) Dál už se nám nechtěly tahat tašky/batohy a taky krabice se zákuskama, a tak jsme sedly na bus do Tramore. Šly jsme se ubytovat do hostelu. Byla to moje úplně první noc v hostelu (v shared roomu), tak jsem na to byla zvědavá. Čekala jsem koncentrák, ale nic takového se kupodivu nekonalo - pokoj pěkný, záchody pěkné, sprchy taky a dokonce tam byla i kuchyňka, kde se člověk nemusel bát něco položit na linku a byla tam společenská místnost s telkou a knížkama! A taky trůny, které jsme s Aničkou hned obsadily a pojídaly naše zákusky. Plánovaly jsme pak na nich vystřízlivět, ale to se nám povedlo ještě před návratem do hostelu :D Chvíli jsme byly ještě na pokoji a odvážně jsme testovaly Bertíkovy fazolky 1000x jinak - samozřejmě to byly jen obyčejné Jelly Beans, ale ono to k Bertíkům fakt nemělo daleko, některý příchutě stály za to :D Jak jsme si krásně užívaly samotu na šestipostelovém pokoji, tak tam vzápětí přišly dvě zmalovaný Irky, stěží řekly Hi, ale hned zas odešly, tak jsme si myslely, že třeba jen obchází místní hostely a k nám nepůjdou. Spletly jsme se, ale to jsme zjistily až později. K večeru jsme vyrazily na pláž, přičemž cestou jsme se zastavily v Las Vegas zahrát si nějakou tu ruletku a pár automatů. Ok, tak jsme byly jen v herně, ale připadaly jsme si jako v Las Vegas! :D Anička vyhrála €0.60 v ruletě a já €0.40 v takových těch automatech, kam člověk strká drobný a ty drobný posouvaj další drobný, který pak padaj. Nechaly jsme tam samozřejmě víc než jsme vyhrály. Hned vedle byl zábavní park, kde jsme vlezly na klády, namočily jsme se a šly se usušit na mini horskou dráhu, která ale stála za to, ječely jsme jak kravky skoro celou dobu :D Pak už jsme se jen procházely po pláži a čekaly na Aničky kamarády, taky Čechy. Dočkaly jsme se a společně jsme vyrazily do místní hospůdky, kde jsem ochutnala Guinnesse, který mi nejdřív chutnal a po pár locích přestal chutnat - já a pivo asi nikdy nebudem kamarádi, ať je český nebo irský :D (nebo dánský, který jsem taky ochutnala) V hospůdce bohužel chyběla hudba, což byl můj jediný požadavek na večer, tak jsme se už jen s Ančou přesunuly do jiné hospůdky, kde sice nebyla tradiční irská, ale hrála tam moc pěkná mladá kapela, na kterou jsme z našeho stolu měly parádní výhled :D Po třech kapitánech jsme zpívaly a bubnovaly na skleničky brčkama a byly jsme rády, že už nás tam nikdy nikdo neuvidí. O půlnoci jsme se přesunuly na pláž, kde nás otravovali nějaký kreténi z Limericku, co vypadali na 15, ale tvrdili, že jim je 21 :D Tak jsme to tedy zabalily, chvíli si ještě povídaly na hostelu, zanadávaly si na Irky, které měly věci i na našich postelích a bylo vidět, že se nám hrabaly ve věcech a bylo vcelku prozíravé jít spát včas. Protože teď to přijde: Přesně jak jsme předpokládaly, Irky přišly (byly 4) totálně nažrané ve 3:00 na pokoj a pořád zhasínaly - rozsvěcely, odcházely - přicházely. Celou dobu jsem nespala a za asi hodinu se to všechno uklidnilo. Tipuju si, že jsem spala asi tak 15 - 20 min a najednou PRÁSK - rána jako z děla, tak jsem se posadila na postel a milá nalitá Irka, co spala nademnou, spadla z postele. Jenže ona se nehejbala! Obě jsme se s Aničkou ptaly, jestli je ok, nic. Po chvíli se začla zvedat, držela se za záda, tak jsme se ptaly ještě jednou, nic. Já i Anča jsme si teda už chtěly zpátky lehnout, ale ona si najednou začala stahovat sukni a kalhotky! To jsem na ní jenom čuměla a v duchu si říkala 'What the hell are you doing??'. No, u okna bylo takové kožené sedátko. Ty holky na něm měly věci. Už víte, co se dělo dál? Ano, ta slečna si sedla na to sedátko a začala čůrat! Lépe řečeno chcát, protože to trvalo snad věčnost :D Chvíli jsem na ní v němém úžasu koukala, záhy mi došlo, že se mi to nezdá, tak jsem na ní lehce zvýšeným hlasem houkla, že tohle jako fakt není záchod! Nezájem. Anička zatleskala a zaječela na ní 'Heyyyy!', nezájem. Když skončila a začala šmátrat po toaleťáku, už jsme se s Ančou musely smát, protože to ani jinak nešlo :D Slečna tedy mávla rukou, že na to jako kašle a s tím holým pochcaným zadkem si sedla na Aničky postel. Ta jí jenom s křikem shodila na zem a tak jak spadla, tak taky usnula :D Asi za 5 minut přišla poslední z Irek, tak jsme jí to všechno hezky vyprávěly, protože ta byla sice opilá, ale dalo se s ní mluvit. Kecaly jsme asi hodinu a půl a kolem půl šesté ráno jsme šly spát. Všechny jsme se probudily v půl desáté, tak jsme to té slečně převyprávěly, ony se odmalovaly (jo, to byl zážitek je vidět bez makeupu!), namalovaly a vypadly. My jsme odcházely akorát když do našeho pokoje přišli uklízeči, tak jsme jim sdělili, že ta louže pod sedačkou není voda ani pivo, nýbrž moč, chvilku poslouchaly jak se hadájí, kdo to uklidí a šly jsme zase na pláž. Odpoledne přijeli Míša s Romanem (to jsou ti Aniččiny kamarádi, v sobotu s náma byl ještě Luďa) a protože byl krásný horký irský den (teplotu odhaduju tak na 22° + do toho studený vítr), šli jsme se koupat! Nahodila jsem plavky a odvážně jsem vlezla do ledového moře. Vydržela jsem tam asi 5 - 10 min a musela jsem zase ven, protože jsem přestávala cítit některé části mého těla :D Ale jelikož jsem děvče otužilé, vlezla jsem tam později ještě jednou. Po skvělém odpoledni na pláží jsme se už jen odebrali na bus, kde nás Míša s Romanem nechali a my už s Ančou pokračovaly do Watru samy. Tam jsme šly akorát na vlakáč, rozloučily jsme se a slíbily si, že přespříští víkend pojedeme zbořit Dublin! :D Jak se znám, určitě jsem spoustu věcí zapomněla do článku napsat a jestli mě ještě něco napadne, hodím to sem pod čáru. Mám mraky fotek, které ale upravím až kdoví kdy. A to rajče možná založím až z ČR :D

V pátek nás čeká wedding a tohle je mých posledních 14 dní tady. Achjo. Dnes je poslední premiéra Harryho Pottera a já tam nejsem. Achjo.

Coming soon

...na článek plný zážitků z Tramore se můžete těšit zítra! Dnes jsem byla na procházce s Bertíkem, protože bylo náádherně a toho se tu prostě musí využít :) Tak tady jen jedna fotka na ukázku:

Short message

Odjíždim na víkend do Tramore a nějak nebyl čas sepsat události posledních dní, tak alespoň krátká zpráva, co se tak nějak děje. S holkama je to o hodně jednodušší než jsem čekala, sice musím řešit hádky, ale to už mě nějak nežere, protože holky se prostě zabaví samy a já si tak můžu sednout na gauč a čumět do zdi :D Když jsem měla jen Niamh a Aoibhin, tak se taky zabavily, ale ne tolik. Příští pátek je wedding a taky půlka měsice, což znamená poslední 3 týdny v rodince. Goodness, tohle nepřežiju. Dnes měla Oliverovo ségra narozeniny, tak jsme měli barbeque a přežrala jsem se, ale fakt stylově :D Co jsem to chtěla ještě napsat... Jo! Ve středu jsem byla na koncertě tradiční irské hudby a tance a bylo to moc pěkný, účinkující byli z poloviny dospělí a z poloviny děti a na tancování jsem koukala s otevřenou hubou :D Hlavně teda na step, to je něco neskutečnýho! Víc se rozepíšu v neděli/pondělí až přijedu, jdu spát brzo abych něco naspala i na sobotu :D

Weekend off

Mám za sebou ten nejlepší weekend off tady (zatím)! V sobotu jsem byla konečně v Enniscorthy a Fernsu a dnes jsem byla na plážiii <3 Tak tedy popořadě.

2.7. Enniscorthy & Ferns
Po celém měsíci jsem se vydala do města Enniscorthy a vsi Ferns, která je od Camolina vzdálená asi 5 km. Holt jsem před tím neměla ten objektiv a asi jsem čekala na to nejkrásnější počasí, co jsem tu zatím zažila. Oba dny bylo kolem 20° - 22°C, což je pro mě naprosto ideální. Ráno mě do Ennis odvezl Ollie, takže jsem díkybohu ušetřila penízky za cestu. Zpátky jsem jela zas na dětský :D Hrad otevíral až ve 12:00, takže jsem si dala dvě hodiny dlouhé shop tour. Hodinu z toho jsem strávila v antikvariátu :D Antikvariáty byly totiž ty nezajímavějši obchody v Ennis, jak to centrum vypadá krásně, tak tam není co dělat. Ale aspoň jsem si ulovila první díl Harryho Pottera, Karlíka a továrnu na čokoládu a Vejce a já od Betty MacDonald :) Komplet za €5, nádhera. Pak jsem jen prolezla celé centrum, mrkla na katedrálu, ve které se akorát připravovala svatba. Bylo těsně před 13:00, a tak jsem celá natěšená mohla jít na hrad. Miluji prohlídky hradů a zámků, když tam stojíte a říkáte si, že před x lety v této místnosti spal nějaký slavný panovník a vy tu teď jste a fotíte si to...:-) Vnitřek teda nebyl nic extra, ale zajímavé to určitě bylo. Nebudu vás tu nudit historickými fakty, navíc si je stejně moc nepamatuji. Průvodce mluvil fakt rychle a ještě se zakoktával, takže z toho výkladu moc nemám :D Ale nějaký příběh jsem si z toho pokládala a hrad má zajímavou historii. Nejvíc se mi líbilo na 'střeše', kde byl výhled na celé Enniscorthy a okolí. Z hradu jsem pak šla jenom na tradiční nákup sladkostí do Dunnes, chvilku posedět u řeky a hurá na bus do Fernsu. Zde jsou fotky z Ennis:

Enniscorthy castle

Výhled z hradu na katedrálu

Vinegar Hill (kde jsem bohužel nebyla)

Víc fotek až na slibovaném rajčeti, jestli někdy bude :D Dojela jsem tedy do Fernsu a šla jsem rovnou na hrad, nebo tedy alespoň na to, co z něj zbylo. Hrad původně vypadal podobně jako ten v Enniscorthy, ale dnes už je použitelná jen jedna věž. Byla jsem tam jako jediná na prohlídku, a tak jsem měla průvodkyni jen pro sebe :-)) Byla moc milá a rozuměla jsem všechno, výklad byl fakt zajímavý a nejvíc si pamatuju všechny ty vychytávky, co se v té době používalo proti nepřátelům. A že jich bylo! Popisovat je tu nebudu, to by bylo trošku složitější :D Nejvíc se mi líbila 'střecha' (jak se to sakra u hradu jmenuje? :D), byla taková maličká a byl z ní krásný výhled. Byl tam dokonce i tehdejší záchod, resp. díra do kamene :D Součástí hradu je i 'infocetrum', kde jsem strávila nějakou dobu před prohlídkou, protože jsem musela čekat 20 min. Ujala se mě moc milá paní a doporučila mi si projít opravdu nádhernou ručně vyšívanou historii hradu a vesnice!! Bylo to asi 23 pláten a fakt smekám před tou paní, skvělá práce. (kdyby to někoho zajímalo - http://www.fernstapestry.com/) Z hradu jsem se odebrala do St. Edans Cathedral, údajně nejmenší katedrály v Evropě. Zkoukla jsem jí jen z venku a víc mě zajímal přilehlý hřbitov, kde se nachází hrob tehdejšího krále provincie Leinster. Z hřbitova jsou také vidět trosky St. Mary's Augustinian Abbey a trosky středověké katedrály. Hřbitov sám o sobě byl hodně zajímavý a v noci bych tam opravdu být nechtěla! Poté jsem už jen zkoukla St. Mogues Cottage a s tím, že mi bus ujel o 3 min jsem si chtěla jít sednout do parku a číst si knížku. Jenže mi tak nějak došlo, že busy v Irsku nikdy nejezdí na čas, buď jedou dřív (to se mi stalo teda jen jednou), ale v drtivé většině případů jezdí pozdě (20 min není žádný problém). Tak jsem čekala na zastávce a bus samozřejmě za chvilku přijel, o 10 minut později než by měl :-) Večer jsem si už jen lehla s knížkou na zahradu a zakončila tak krásný den. Fotky z Fernsu:

část Ferns castle

nový kostel (děs)

St. Edans Cathedral

hřbitov u katedrály

čistě náhodné foto

3.7. Courtown beach

Celý den jsem byla doma/na zahradě, pokoušela jsem si číst knížku, ale pořád kolem mě lítaly holky a chtěly si se mnou hrát - no a řekněte jim ne, žejo. Tak mi bylo trošku líto slunečného dne stráveného doma/na zahradě, ale vážně mě nenapadlo místo, kam bych mohla jet. Resp. míst by bylo spoustu, ale doprava trošku pokulhává... Pláž mě samozřejmě napadla také, ale musela jsem to zavrhnout. O to větší byla moje radost, když Cate odpoledne navrhla, že bychom mohli jet na pláž! Vyrazili jsme až kolem páté hodiny, po tom, co se holky vyspaly, takže už docela pozdě, ale jsem ráda, že jsme vůbec vyrazili. Cate s Olliem mi řekli, že je zbytečné si brát plavky, protože moře bude studené. Proč jsem je poslechla, moře bylo krásně teplé a i přes vítr, který foukal, bych tam alespoň na chvíli vlezla! Tak jsem si holt jen máchala nohy a lehce si namočila kraťasy :-) Ale bylo to úžasné, měla jsem radost jak malé děcko :D Sbírala jsem kamínky a mušličky, procházela se v teplém písku, stavěla hrady s holkama a fakt mě mrzelo, že jsme tam byli jen asi hodinu a půl :( Chtěla bych tam někdy ještě jet, ale bus tam jede tak debilně, že nemám šanci... Nedostala bych se zpět. Tak holt budu doufat, že příští víkend bude alespoň stejně krásné počasí, protože jedeme s Aničkou do Tramore a budeme bydlet v hostelu kousíček od pláže, yipeee :D Fakt se těším. Cate mi ještě slíbila, že pokud bude nějaký další den hezky, pojedeme na pláž znovu a na dýl - asi viděla moje nadšení, tak holt v tý naší díře nemáme moře no! :D Pár fotek zde:

Niamh

Caoimhe

někdo :-)

V hlavě jsem měla asi milion nápadů na fotky, ale se třema dětma to prostě nešlo realizovat :/ Tak snad o víkendu! :D Zítra vstříc všem třem holkám od 8 am do 6 pm, wish me luck.

Optimistický článek

Včera v noci jsem si vylila srdíčko svému milému deníčku a tak jsem zase připravená hýřit optimismem! :D DNESKA MI PŘIŠEL OBJEKTIV! A jelikož mi to dodalo spoustu elánu a radosti, vrhnu se na to slibované rajče a čeká vás nálož fotek :D Od teď totiž beru miláčka všude s sebou, protože je lehký jak peříčko! Jen pro srovnání, s teleobjektivem (pro lidi nefotící - objektiv velký jako kráva - ha, už konečně vím, proč má v názvu tele) můj foťák vážil 1,5 kg a s pevnou padestákou (přezdívaná kelímek - je to taková malá roztomilá plastová hračička) váží cca 900 g. Jaká to úleva :D Už se těším na víkend, který mám zase celý volný a snad mi konečně vyjde Kilkenny, pokud se teda milá Anička rozhodne odpovědět, že :D Záložní plán je Ferns a Enniscorthy. Jinak dnes to vypadalo, že budu mít všechny tři, ale díky bohu si Cate vzala Caoimhe s sebou do Dublinu nakupovat. Já jí mám fakt ráda, až na občasný hysterický a cholerický záchvaty je vážně zlatíčko, ale když jsou všechny tři dohromady, je to o život, vážně! :D Tak jsem si užila den jen s Niamh a Aoibhin. Krásný to relax :-) Vím, co na obě platí, co mají rády a to je pak všechno mnohem jednodušší. Niamh má teď puzzle mánii, tak jsme celé odpoledne skládaly. Většinu puzzlí už zám nazpaměť, tak jsem si pro sebe snesla jedny 100 dílkové a to jste měli vidět, holky se svých ani nedotkly a pomáhaly mi s těma mýma a jelikož to bylo těžší než pětiminutová skládačka s prasátkem a ovečkou, zabavilo nás to asi na půl hodiny :D Pak jsme si daly pizzu k večeři a stavěly jsme hrad z písku. Ráno tu byla Cate a Mary, tak jsem spíš uklízela, protože děti mě stejně moc nechtěly (když přijde nana Mary, je to jako svátek :-)). Na jednu stranu mě štve, že je Cate teď tak často pryč. Děti jsou sice pak lepší, ale moc si s Cate nepokecám a to mě štve. Je to kvůli tomu weddingu, tak se docela těším, až to bude pryč. Ráda vždycky sejdu dolů, udělám si čaj, dám si čokoládu a kecám :-) Nejenom, že si procvičuju a zlepšuju anglinu, ale aspoň mám nějaký, jak to říct... sociální vyžití, kterého se mi na polích a lesích moc nedostane :D Ale nestěžuju si, ani v nejmenším. Stejně nejsem moc 'party člověk', v ČR chodím večer ven jenom zřídka, protože za prvé není moc s kým (lidi, se kterýma bych šla, nejsou z mého města) a za druhé se mi prostě nechce :D Tak mi to tu ani nechybí. I když se samozřejmě nemůžu dočkat až strávím večer v irské hospůdce a poznám nějaké nové lidi :-) Není ale nad to mít dobrou rodinu. To radši budu dávat liškám dobrou noc a mít skvělou rodinu než chodit večer ven xkrát do týdne a v rodině se cítit špatně. Je sice pravda, že až pojedu příště na dýl, budu si vybírat i lokalitu, ale kdybych se mohla vrátit zpět sem, neváhám ani minutu. Sice by to znamenalo neprožít nějakou dobu v milované Británii, ale.... Však vy víte. Teď už jen pár fotek ze dneška a ty slibované obrázky, co mi kreslily holky :-) Snad ještě dnes večer sem hodím link na to rajče.

Niamhie :DD

Niamh novým objektivem :) (ty dvě předtím jsou starým)

první obrázek od Caoimhe

obrázek od Kate, sestřenky holek

obrázek od Abbey, taky sestřenka holek

od Niamh, computer :-))

od Caoimhe

Střepy přinášejí štěstí

Včera pozdě večer mi nešel internet, tak budeme předstírat, že je stále 30.6. Chcete vědět, jak jsem oslavila svůj první měsíc tady a zároveň svůj svátek? Rozbila jsem keramickou misku, hlídala jsem holky dýl než obvykle (ale dostala jsem jako odškodné čokoládku a asi milion sorry :-)), celý den jsem měla depresivní náladu, že mi zbývá už jen měsíc, který uteče stejně rychle jako tenhle, Caoimhe dnes skončila školku, takže ode dneška mám každý den všechny tři. Měla jsem vás všechny ráda. :D Určitě je ještě plno věcí, které jsem do téhle první věty chtěla napsat, ale samozřejmě jsem je všechny zapomněla. No nevadí, vždyť už jste si zvykli :-) Celý den propadám hluboké depresi, že NECHCI odjíždět. Nechci odjíždět od rodiny, u které fráze 'being a part of a family' nikdy nebyla frází. Nechci odjíždět od dětí, které mám sice několikrát za den chuť zabít, ale pořád jsou to moje zlatíčka, po kterých se mi bude neskutečně stýskat. Mrzí mě, že tu nemůžu být alespoň ještě na srpen a naplno přiznávám, že neskutečně závidím Eszter (nová AP), která tu plánuje zůstat rok. No, zkraťme tyhle kecy, vypadá to, že odjíždím zítra a ne za měsíc :D Když já jsem hrozná cíťa, tak mi to promiňte! :D Dnes mi Cate dala knížku s irskou poezií, je moc krásná, ale obrovská a těžká, tak nevím, jak jí dopravím domů. Řekla mi, že bude heart-broken až budu odjíždět. S Aoibhin jsme ráno skypovaly s našima a ségrou, hrozně se smála, když viděla mého potkana a povídala si s mamkou a ségrou, že prý jsou to její nejlepší kamarádky. Když přišel táta, řekla jen hi a zamávala, víc se chudák styděla :D Odpoledne byla Niamh na zabití, když se mě snažila vytočit do běla tím, že ignorovala, co jsem jí říkala a dělala naschvály. Jo, já se tady ještě naučím trpělivosti! Večer jsem pustila telku, všechny jsme se naskládaly na gauč a když se na mě holky nalepily, k slzám nebylo daleko. Tyhle krátký pobyty jsou fakt špatný, člověk se ani nestihne adaptovat a už aby jel domů. Ale s takovouhle roďkou ta adaptace jde úplně sama :-)

Tohle je tedy poslední článek v rubrice 'První měsíc'. Hromadu pozitivních a optimistických článků ukončím jedním napůl negativním a pesimistickým, to abyste věděli, že jsou i dny, kdy se necítím úplně nejlíp. 

P.S.: Střepy přinášejí štěstí, tak třeba bude červenec ještě lepší než červen, ale to už by byl docela hardcore a mě by odsud museli tahat heverem :-)