Tvrzení odvážné bylo...

...aneb vydejte se se mnou na mojí další cestu, která se znovu ponese v duchu zeleném!

http://itsgreenagain.blogspot.com

Byla nebyla...

...jednou jedna Šárka, která jedno říjnové ráno seděla v malém pražském pokoji, snídala porridge a ťukala cosi do klávesnice. Ráno se totiž vzbudila a hlavou jí prolétlo, že by zase ráda napsala na svůj skoro již zapomenutý blog. A tak jsem tady!

Poslední příspěvek je z dubna, tedy přesně půl roku a tři dny starý. No teda! Od té doby se událo hodně věcí. 16. dubna mi ještě visel nad hlavou varovný prstík 'Začni už se na tu maturitu učit!' - i přes všechna předsevzetí jsem tomu moc nedala. Myslím, že jsem tu někde zmiňovala svou story s medicínou, že jsem to ještě do ledna chtěla studovat, a tak jsem maturovala z chemie a biologie. Jenže v lednu mi přeskočilo a já se rozhodla, že tam nechci za žádnou cenu. K chemii jsem za ten půlrok testů, maturitních zkoušení apod., získala celkem slušný odpor. To make a long story short - odmaturovala jsem, ale u chemči jsem si trochu odřela ouška, zbytek byl v pohodě. Čeština s angličtinou úplně bez problémů, tam mě výsledky fakt potěšily. Ale maturitou to nekončilo! Na začátku června se konaly přijímačky na VŠ. Já byla přihlášená jen do Prahy, a to na obory anglistika-amerikanistika, český jazyk a literatura a AJ pro mezikulturní komunikaci (aka překladatelství a tlumočnictví). Vlastně jsem se přihlásila spíš jen abych věděla, jak přijímačky vypadají a do čeho příští rok půjdu; byla jsem totiž přesvědčená, že to nemůžu bez nějaké delší přípravy zvládnout - hlavně tedy AA, na kterou jsem chtěla nejvíc, tam byly přijímačky samozřejmě nejtěžší. Na češtinu s MKA jsem se nedostala (ale uteklo mi to jen o kousek :-)), ale jaké bylo moje překvapení, když jsem po všech písemných kolech otevřela kolonku anglistika - amerikanistika v info systému a tam na mě červeně zářilo 'uchazeč se přijímá do 2. kola přijímací zkoušky'. Nejdřív jsem tomu absolutně nemohla uvěřit - když nám ty testy rozdali, koukala jsem na to jak z jara. Esej jsem psala v posledních 20 minutách. Poté, co mi to konečně došlo, jsem zase propadla pesimismu. ÚSTNÍ KOLO? Cože? Mluvení před komisí anglistů, jedna kapacita vedle druhý? Uááá! 13.6. jsem jela celá vyklepaná metrem B na Náměstí Jana Palacha, abych si s nimi tedy chvíli povídala. Při pohovoru jsem byla nervní jako prase, ale stal se další zázrak - prostě mě vzali. A s hezkým počtem bodů. Vlastně to nechápu dodnes, když tak sedím v té posluchárně a zapisuji si :-) Tímto jsem si mohla konečně vydechnout a začaly skoro čtyři měsíce ničím nerušeného flákání se. Ale abych nezapomněla, rozhodování bylo těžké! Opravdu jsem nepočítala s přijetím, takže už jsem vlastně více či méně byla domluvená s Cate, že přijedu na rok. Asi chápete, jaké jsem měla dilema... Vlastně už ani nevím, jaký byl ten hlavní důvod zůstat tady. Prostě jsem to v tu chvíli tak cítila.

Přeskočím prázdniny, to je long story, kterou bych sem také chtěla zaznamenat, ale to je na samostatný článek. Octli jsme se tedy na prahu mých stříbrských dveří, 27.9., kde stála malá Šárka s velkou krosnou a vůbec nevěděla, co ji čeká. Nasedla na ranní vlak a během několika hodin už nestáhala na prahu stříbrském, ale na prahu v Praze, totiž na koleji Hvězda. Během víkendu jsem se jaktž takž zabydlela a 1.10. začala škola. Nikdo se s náma moc nemazlil, na každé hodině jsme si poslechli pár slov na úvod a hned jsme začali probírat, dostali jsme hromadu úkolů... Celý ten první týden byl opravdu hodně hektický. Nová škola, spoustu nových lidí, úkolů, málo spánku,... Když jsem pak přijela o víkendu domů, měla jsem chuť ho celý prospat. Druhý týden už byl lepší. Teď končí třetí, který už byl opravdu o poznání pohodovější. Ale máme toho pořád stejně hodně :-) Až na jednu výjimku mě baví všechny předměty. Tou výjimkou je Introduction to British and American Culture, což zní sice krásně (a ono by to krásné i bylo), ale ty přednášky jsou koncipované dost nešťastně. Střídají se nám na to přednášející, kteří většinou jen čtou prezetanci, jaká to škoda. Ale zbytek je úžasnej :-) Máme Introduction to Literary Studies, Phonetics and Phonology, Introduction to English Linguistics, Practical Language, English Skills in Cultural Communication, British History a to je tuším vše :-) Volitelně mám pak ještě irštinu a latinu. Možná se z těch jazyků brzy zblázním, ale irština i latina mě hrozně baví. Hlavně irština je teda dost drsná a fakt obdivuju všechny, kdo se naučili správně vyslovovat, to mi teď po dvou hodinách přijde jako mission impossible :D Nic ale nevzdávám, je to přeci irština!

I když jsem se života v Praze bála, protože nemám ráda velká města, Prahu jsem si fakt zamilovala. Má prostě svoje tajuplné kouzlo. Každodenní ranní výhled z Hradčan mě nepřestává dostávat, vylidněný Karlův most v ranním mlžém oparu, uzoučké uličky se starou kamennou dlažbou, spoustu pouličních umělců, a tak dále... Miluju historii a Praha jí stále dýchá. Se svým rozhodnutím zůstat v ČR jsem tedy více či méně spokojená. Některé dny více, některé dny méně. Teď zrovna mám dny, kdy méně, ale ono to zase přejde. Jsem tu fakt šťastná, ale moje toulavá duše se občas ozve a naříká a naříká... Irsko mi chybí hodně a i když máme všechny přednášky a semináře v angličtině, není to prostě jako žít tam. Občas si říkám, jestli jsem třeba neudělala chybu, že jsem mohla jet na rok a potom až studovat, ale ve chvíli rozhodování se jsem cítila, že je správně možnost zůstat, a tak to tak prostě beru. Navíc bych určitě chtěla jet na Erasmus. Už jsem i koukala, se kterými školami mají moje ústavy uzavřené smlouvy a jsem z toho hodně hodně nadšená :-) Z těch, které se mi líbí nejvíc: Irsko - Limerick, Galway, Trinity College Dublin (!!!!), UK - Stirling (to je ve Skotsku) , Winchester, Kent, Sheffield. Úplně parádní nabídka, pokud to vyjde, ráda bych jela na rok a už se na to fakt těším :-) A budu-li pilně studovat a všechny zkoušky se mi povede splnit včas, tedy v květnu nebo v červnu, chci jet zase na léto pryč. Irsko/UK, to teď ještě nevím, je to hodně daleko. Kdo ví, co bude za cca 8 měsíců.

Takový je teď můj život. Místy chaotický, místy poklidný. Jsem opravdu šťastná, že můžu studovat zrovna v Praze a být učena lidmi, kteří jsou známí a uznávaní i ve světě. Studium angličtiny mě naplňuje a vím, že jsem na správné škole. Může se to zdát jako trochu odvážné tvrzení po třech týdnech studia, ale zatím to tak je. Snad zůstane i nadále. Dále nechť mluví fotografie z druhého dne v Praze:

Děkuju všem čtenářům!

How's life going

V minulém článku jsem slíbila, že se brzy ozvu s novinkou - novinka se konat nebude, takže se nebylo s čím ozvat. Dnes se mi sem chce něco napsat, tak vám píšu, jak se mám. :-)

Písemné maturity jsou již za 14 dní. Maturuji z angličtiny vyšší a z češtiny nižší. Ha, nemělo by to být obráceně? :-) Písemných se moc nebojím, co se týče angličtiny, tak testu a poslechu vůbec, akorát slohovky. Slohy mi, troufám si říct, celkem jdou, ale bude na to málo času a nebudu mít téma na výběr. Didaktického testu z češtiny se moc nebojím, ale slohovky ještě více než z angličtiny. Ta témata, co jsou pro základní úroveň, jsou neskutečně stupidní a ani mě nebaví to psát. Nehledě na to, že času je též málo. Nějak se s tím budu muset poprat... Ústně budu maturovat nejspíš ve středu 30.5. Přesně rok, co jsem odlétala do Irska. Zajímavé... Ústní maturity se bojím jako kráva, jinak to asi říct nejde. Vím, že celá maturita je jako jedna zkouška na VŠ, ale já maturuju z biologie a chemie, přičemž oba předměty mi budou úplně k ničemu a po maturitě se s nimi (doufám) už nikdy nesetkám. Nevím, jestli jsem to tu někde psala, ale v lednu jsem se rozhodla nejít na medicínu, protože jsem byla na DOD v Plzni a Praze a zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, co tam dělám. Pochybnosti se táhly celé první pololetí, chemie mě bavila míň a míň, ale ty dny otevřených dveří to završily. Jenže byl leden a s maturitou už se nic dělat nedalo, takže já se tu teď mořím s CHE a BI úplně zbytečně. CHE bytostně nesnáším a do hlavy mi neleze. Nějak to ale budu muset zvládnout. Z ústní z AJ a ČJ naštěstí strach nemám. Nakonec jsem se přihlásila na obory, na které jsem chtěla celých 6 let na gymplu, kromě roční a něco pauzy, kdy jsem měla medicínský záchvat. :-) Jsou to Anglistika-amerikanistika a Angličtina pro mezikulturní komunikaci v kombinaci s českým jazykem a literaturou. Pokud se nedostanu, odjíždím znovu na ostrovy, ale na rok. :-) So that's me in a nutshell.

Momentálně sleduji dost blogů holek, co odjíždí buď do USA nebo do UK/Irska, zrovna dneska odlétaly dvě holky. Vždycky mě chytá taková nostalgie, začnu vzpomínat na svůj odlet, procházet fotky, pouštět si videa, ... Někdy před třemi týdny se mi dokonce zdál sen, že jsem se vrátila ke Cate. V tom snu mě společně s Caoimhe vyzvedla na letišti a všechny jsme byly hrozně šťastné, no bylo to úplně úžasné. Hned druhý den se mi zdál další sen, to už jsem byla v irském doma a hlídala jsem holky. Už mě hned zlobily :D, ale bylo to fajn. Další pokračování už se mi nezdálo. :-)) Akorát někdy předevčírem jsem měla sen, že jsem řídila v Irsku auto. No, trošku mi z toho hrabe :-) Což mi tak připomíná, že jsem sem vlastně úplně zapomněla napsat, že Cate už se narodila holčička! 'Už' :-)) Narodila se 5.2. a jmenuje se Roisin. Což by tak nemuselo být, kdyby si Niamh prosadila svou!! :-) Cate mi totiž psala, že když se Roisin narodila, Niamh hrozně chtěla, aby se jmenovala Šárka jako já. Teda, musím vám říct, že když jsem tohle četla, byla jsem totálně naměkko. Niamh, se kterou jsme měly největší rozepře!! Já si vždycky myslela, že se máme tak nějak rády teda, ale z její strany to nic horkýho nebude. A ona o mně prý stále mluví. Samozřejmě ne každý den, ale prý tak jednou do týdne mě zmíní. V březnu jsem posílala Niamh dárek k narozeninám a prý byla úplně thrilled, hrozně mě mrzí, že jsem to nemohla vidět! Nakreslila jsem jí přáníčko s její oblíbenou Dora the Explorer (jak já tu pohádku nesnáším!!! :D) a dostala ještě vodové omalovánky a pexeso. Další narozeniny jsou v květnu, to má 13.5. Aoibhin. Už tři roky!! Aoibhin hrozně vyrostla. Eszter (Maďarka, co je tam po mně) mi posílala fotku Aoibhin a Roisin, nemohla jsem uvěřit, že je to ona.

Aoibhin si mě nejspíš nepamatuje, prý zná moje jméno, ale asi si to nedokáže s ničím spojit. Není se čemu divit, byly jí čerstvé dva roky, když jsem tam byla já. Caoimhe se prý ve škole hrozně líbí, chtěla bych jí vidět v uniformě, ale ještě se nikomu nepodařilo jí v uniformě vyfotit. Tak snad se toho někdy dočkám :-) Niamh chodí do pre-school třikrát týdně a prý je to úplně bez problémů. No jo, stýská se mi po nich jako blázen!

Myslím, že by to mohlo být pro dnešek vše. Příští článek vidím někdy kolem písemné maturity, buď před jako freak-out článek nebo až po jako taky asi freak-out článek. :-)) Výsledky totiž budou až někdy v půlce května. Na závěr přikládám dvě vzpomínková fota.  

Watch out, there is a reindeer on the road!

Mám za sebou své úplně poslední jarní prázdniny v životě. A že jsem si je náležitě užila! Strávila jsem je s tatínkem na cestách, totiž zamířili jsme kamionem do Švédska. Vyrazili jsme v pondělí 6.2. v 7:00 směr Německo, přístav v Rostocku. Během cesty se nedělo nic zajímavého, po dálnicích v Německu jsem s tátou jela už stokrát, takže jsem si převážně četla nebo relaxovala. Večer jsme dorazili na místo a šli spát. V úterý ráno jsme se probudili do mrazivého, ale slunečného dne a zamířili do útrob loďě, která odplouvala v 8:00. Jako první byla na programu dne snídaně, ze které se daly jíst pouze malé párečky, míchaná vajíčka byla k nepožití, jelikož snad nebyla ani z pravých vajec. Po snídani jsme šli do kajuty, kde jsme si trochu odpočinuli a ve 12:00 jsme se s obavami vydali na oběd. Němci (byla to německá loď) překvapili a oběd se dal požívat, dokonce byl velmi dobrý! Plavba měla trvat už jen další dvě hodiny, tak jsme zůstali sedět v kantýně až do momentu, kdy jsme museli seběhnout do kamionu. Loď nás vyplivla něco po 14:00, což znamená, že celá plavba trvala 6 hodin.

za mnou Švédsko

švédské pobřeží

Vymotali jsme se z přístavu a uháněli směr Värnamo, kde jsme měli vykládat polystyrenové kuličky, ze kterých se vyrábí různé výplně do všeho možného. Värnamo se nachází 257km od Trelleborgu, tudíž jsme do města dorazili až k večeru. Přibližně do 100km od přístavu jsem si připadala trochu jako v Belgii nebo Dánsku, které není až tolik severské, kolem nás bylo hodně vesniček a menších měst, domky různorodé, spoustu farem, apod. Čím jsme jeli výš, tím houstl les lemující dálnici a frekvence přilehlých obydlí se značně snížila - sem tam byl krásný červený nebo modrý domeček, jinak jen les nebo jezero. Dálnice byla skoro opuštěná, což bylo vzhledem k času (kolem 16 - 17:00) k neuvěření.

dálnice v 16:45h

Vykládka byla naplánována na ráno a jelikož byla továrna kousek od centra města, ráno jsem si dala snídani v tovární kantýně (kde si mohl kdokoliv vzít cokoliv) a uháněla směr centrum, protože jsem na procházku neměla zas tak moc času. Město bylo okouzlující, zasněžené, klidné a hezky upravené. Stihla jsem si projít jen kousek, ani do obchodu jsem nemohla, tak bohužel nemám ani pohled. Ale i tak jsem ráda, že jsem se mohla alespoň projít po městě, při většině cest se to ani nepovede. V 10:00 jsem byla zpátky v kamionu, dovyložili jsme a jeli jsme ještě o 70km výše do města Jönköping, které bylo větší než Värnamo, ale továrna byla hned na kraji města, takže jsem z něj nic neviděla. Do továrny jsme dorazili po poledni a pán, který nás měl nakládat, nám oznámil, že chybí vyrobit ještě čtyři role papíru a bude nás muset naložit až ve 22:00. Nedalo se nic dělat a tak jsme s tátou koukali na filmy, já si četla knížku, trochu jsem se učila. Ve slíbených 22:00 nás pán donaložil a my jsme hned uháněli zpět do Trelleborgu, jelikož nám v 8:00 ráno odplouvala loď zpět do Rostocku. Celou cestu zpět jsem prospala a vzbudila se akorát při zastavení ve 3:00 ráno v přístavu. Ráno jsme se nalodili a já se jen nerada loučila s překrásným Švédskem, ve kterém bych nejradši zůstala ještě alespoň pár týdnů navíc! Zpět jsme jeli švédskou lodí, snídaně byla skvělá, já jsem si nabrala párečky, anglickou slaninu, vařená vejce a pomerančový džus a přecpala jsem se tak, že jsem v čas oběda neměla hlad ani v nejmenším. :-) Po divném plátku masa jsem zamířila do obchodu, který byl o dost bohatší než ten německý a koupila jsem pro sebe a ségru polštářky, které vypadají přesně jako ta značka, která je na fotce na začátku článku. :-) 6 hodin plavby uteklo jako voda a už jsme se zase řítili po německé dálnici, tentokrát směr Belgie. Kousek za hranicemi jsme vyložili role papíru, dostali jedno balení toaletního papíru zdarma a jeli jsme zpět do Německa. Cestou jsme potkali dva staré londýnské double-deckery, což mi udělalo ohromnou radost. :-)

V Německu jsme v pátek dvakrát naložili a jeli směr Česká Republika. Na dálnici jsme potkávali neuvěřitelné množství Holanďanů, kteří mířili do Alp. Potkali jsme také hodně Britů a Dánů. :-) V pátek jsme zastavili kousek před Frankfurtem a já se mohla těšit, že znovu uvidím letiště, alespoň z okna kamionu. Ráno jsme vyrazili kolem 7:00, byla ještě lehce tma, takže se moc fotit nedalo. Během letoška se ve Frankfurtu vybudovaly nové ranveje se speciálními přejezdy přes dálnici, po kterých letadla přejížděla na letiště. Nám se poštěstilo a zrovna nám jedno letadlo přejíždělo po mostě přímo nad hlavou!!! :-) Zanedlouho jsme míjeli haly letiště a já si zavzpomínala na 30.5.2011, kdy jsem spolu s rodiči seděla v letištní hale natěšená a zároveň vyklepaná, jaká asi bude ta moje irská rodinka. Dnes je to vlastně přesně půl roku, co jsem se vrátila z Irska. No, ale zpět k výletu. Od Frankfurtu už to byla nuda, takže to zkrátím. Ve 12:00 jsme dorazili do ČR a jelikož bydlíme kousek od hranic, ve 13:00 už jsme vykládali tašky z kamionu a výlet byl u konce. Do Švédska bych se určitě chtěla někdy podívat 'výletně', projet si severské země je můj sen a já doufám, že se mi někdy splní. :-) Tento malý sneak-peak jsem si moc užila a načerpala jsem alespoň trochu sil, které jsou potřeba ke zvládnutí předmaturitního stresu. :-)

V mém životě se momentálně dějí velmi zajímavé věci a já si připadám jako na horské dráze. Myslím, že se to brzo všechno dozvíte a asi budete překvapeni. :-) See you soon!