London trip & a bit of moaning

Je to sice už měsíc (dnes dokonce přesně), co jsme se sestrou nasedly na letadlo a znovu přistály v naší malé zemičce, ale i tak si pamatuji snad každou minutu. Tak hezky popořadě :-)

Bylo 9.10. ráno, vše naplánováno, vstávaly jsme v 5:00, aby nás mamka odvezla do Plzně na bus Student Agency, kterým jsme se přes Prahu dostaly do Brna. Setkaly jsme se se ségry úžasnou kamarádkou Barunkou, společně jsme strávily asi 3 hodinky a v 15:30 se odjíždělo na letiště. Tedy, 'letiště' :D Kdo byl někdy na brněnském letišťátku, tak ví, o čem mluvím. Myslela jsem si, že Dublin je malý, ale ten je oproti tomu obří :-) Alespoň nám nehrozilo, že se ztratíme. Při čekání na otevření gate jsme viděly na jednu stranu celkem vtipnou příhodu. Hned po nás kontrolovala slečna na gate přibližně o 3 roky staršího kluka, na monitoru se jí zobrazilo 'cestující z jiného letu', oznámila mu tedy, že jí podal špatnou rezervaci. Hrabal se v batohu a našel jiný papír, který byl ale asi týden starý, let Anglie - Brno. Společně se dostali k závěru, že ten kluk byl o den pozadu a tím pádem si nechal uletět letadlo :-)) Nevypadal moc při smyslech, ale že by si celou dobu myslel, že bylo ten den 8.10...:D Každopádně nechápu, jak se mohl dostat až ke gate. V letadle jsme si našly fajn místo u okna, Ryanair nás s ničím neprudil (tím myslím vážení, měření, apod.) a my si mohly užít ničím nerušený let. Ségra letěla poprvé, takže měla předčasné Vánoce :-) No co, vypadala jsem stejně při svém prvním letu. V Londýně jsme přistály kolem šesté hodiny večerní místního času a tím, že nám posunuli bus z letiště ještě o další půl hodinu, jsme měly dvě hodiny času. Prolezly jsme letiště skrz na skrz, najedly jsme se, nakoupily něco na hostel a vydaly se čekat na bus. Jely jsme s easybusem a bylo to fajn, určitě všem doporučuji. Byl to jen minibus, takže za pár liber a v Londýně jsme byli asi za 50 min. Vystoupily jsme na Baker Street a jaly se v nočním Londýně (bylo 21:00) hledat zastávku autobusu číslo 18. Našly jsme ji hned a ani jsme dlouho nečekaly. Myslely jsme si, že víme, kde vystoupit, tak jsme se v klidu posadily a rozhlížely kolem jako Alenky v říši divů. Vystoupily jsme na Harrow Road Police Station a vydaly se hledat Wrottesley road, od které měl být náš hostel už jen kousíček. Ulice jsme prolézaly asi 20 min a W. road stále nikde. Byly jsme už docela dost zoufalé, bylo víc jak půl desáté večer, všude kolem černoši a arabové. Nikdo z kolemjdoucích neměl o Wrottesley Road ani ponětí. Napsala jsem tedy panu majiteli na hostel, který mi odepsal, že v blízkosti hostelu žádná Police Station není a že jsme tím pádem úplně špatně. Výborně! Chytly jsme si další bus a dojely o několik zastávek dál. Tam se nám povedlo odchytit Angličana, který byl moc hodný, nažhavil iPhone a mapy a dostaly jsme podrobné instrukce, bez kterých bychom tam možná bloudily do teď. Na hostel jsme se dostaly někdy ve 22:15, celé vynervované a unavené. Byl nám ukázán pokoj, zaplatily jsme, připravily věci na další den a šly spát. Ráno jsme si přispaly asi o půl hoďky dýl, což se nakonec ukázalo jako špatná volba :-) Naším oblíbeným busem číslo 18 (18 to Euston mi zní v hlavě doteď a chybí mi to!) jsme dojely na zastávku Baker Street a přes Hyde Park jsme šly směr Doctor Who Experience. Měly jsme dvě hodiny času, takže jsme si HP v klidu procházely, ale ono to na mapě vždycky vypadá tak nevinně. Blízko to samozřejmě nebylo ani omylem, takže jsme k DW Experience dobíhaly, jelikož jsme měly booknuto na určitý čas. Ale běh za to rozhodně stál, protože jsem měla ty nejlepší narozeniny so far :-) Celá DW Experience byla naprosto úžasná, nebudu se tady moc rozepisovat, jelikož si nemyslím, že by se mezi váma našlo hodně fandů tohoto seriálu :-) Tak jen ve zkratce, cítila jsem se jako součást seriálu, který na moment přešel do reality :-) Efekty byly naprosto fantastické a výstava všech alienů a kostýmů také. Hodím sem jenom jednu fotku, abych vás moc nenudila :-)

To jsem prosím já a můj manžel David Tennant, seznamte se :-)

Po Doctor Who Experience nás čekal Buckingham Palace, kde už jsme obě sice byly, ale proč si to neužít znovu. Daly jsme si úžasné Eclairs na kašně, já nostalgicky vzpomínala na Irsko, kde jsem si Eclairs kupovala při každé možné příležitosti a sledovala ségru, jak si je postupně zamilovává. Na Vánoce je zkusíme upéct jako cukroví, tak držte palce :D Po Buckingham Palace jsme se vydaly na Trafalgar Squre, kde jsme chvíly poseděly, udělaly jsme pár fotek, ale naším hlavním cílem byla The National Galery. Proběhly jsme to vesměs celé, ale nejdéle jsme se zastavily u našich oblíbených malířů, které máme víceméně naštěstí stejné. Impresionisté a expresionisté, zejména páni Monet a van Gogh. Odvezla jsem si krásné pohledy s jejich malbami, které mi visí na nástěnce a já se na ně každý den s úžasem můžu dívat :-) Poté jsme si daly klasiku Leicester Square a Picadilly Circus. V podstatě nic zajímavého :-) Pokračovaly jsme na Regent Street, stavily jsme se v Apple Store, můžete se podívat, jak to tam vypadalo:

Smutné, ale zajímavé. Hlavní zastávka bylo jedno z nejúžasnějších míst v Londýně, a to hračkářství Hammleys! Pro nás to byl ráj, jelikož je tam Doctor Who sekce, Harry Potter sekce a spoustu dalších úžasných věcí, hlavně tedy úžasný staff :-) Nejvíce zážitků s nimi máme až ze středy, takže hezky popořadě. V pondělí jsme si nic nekoupily a vrhly se přímo do pekel horoucích - Oxford Street, zejména Primark. Kupodivu jsme si tam i něco vyzkoušely a koupily, ale bylo to o nervy. Obě jsme byly pěkně protivné, takže jsme se dlouho nezdržely a domluvily se, že se tam stavíme ještě jednou v úterý hned ráno. Z Primarku jsme šly pěšky na Baker Street a zase busem č. 18 (tentokrát 18 to Sadbury) na hostel, tentokrát bez problémů :-) Obě jsme unsuly hned, jak nám padla hlava na polštář. Předtím jsme ještě kecaly se spolubydlícíma, což byli dva chlapi (což mě nejdřív dost vyděsilo), kteří se přestěhovali do Londýna a začínali - oba měli práci a vydělávali si na byt. Dále tam byl mladší pár na dovolené, stejně jako my, akorát o den déle (resp. přijeli v sobotu a odjížděli s námi ve čtvrtek). Úterý bylo čistě památkové, ráno jsme se akorát stavily v Primarku, z Oxford Circus jsme jely metrem na Charing Cross (a bylo to úplně jednoduché), kde jsme začaly památkové kolečko. Westminster Abbey, Big Ben, London Eye (ale jen zespoda), stavily jsme se v London Film Museum, což bylo skvělé, byla tam Harry Potter sekce s originálními kostýmy a spoustu dalších úžasných věcí :-)

originální kostým Ronalda Weasleyho :)

Zamířily jsme k Saint Paul's Cathedral, jen z venku, jelikož zevnitř jsme jí už obě viděly. Prošly jsme se po Millennium Bridge a po Blackfriars bridge (oba byly v HP filmech :-)) a Queen's Walk jsme došly až k Tower Bridge. U Toweru jsme sebou plácly na lavičku, protože jsme toho po takové procházce měly docela dost. Dojely jsme ještě jednou na Picadilly Circus, kde jsme šly do obchodu Forbidden planet for all the geeks and nerds :-) Odnesly jsme si každá po dvou plakátech DW a já jsem si navíc koupila malou TARDIS. Šťastné z úlovků jsme se vydaly zpět na hostel. Středa byl den poslední a jak to tak bývá, nejlepší. I když se pořád nemůžu rozhodnout jestli náhodou nejlepší nebylo pondělí :-) Ráno jsme si zajely na skok do Bradavic, šly jsme na King's Cross na nástupiště 9 a 3/4 :-) 

Ač nerady, opustily jsme naší bránu do kouzelnického světa a namířily si to do Camden Town oblézt charity shopy, které nás ale celkem zklamaly a Camden Market ještě víc. Samí arabové s cetkama - něco jako vietnamci u nás. Docela dlouho jsme byly v Regent's parku, kde se mi líbilo víc jak v Hyde Parku. Dýchala tam na mě atmosféra anglických parků, nevím proč :-) Nemohly jsme vynechat 221B Baket Street a Beatles shop.

Teď přichází jeden z nejlepších zážitků v Hammleys - první návštěva ten den byla celkem poklidná, každá jsme měly posledních cca 40 liber (ségra ještě míň), a tak jsme přemýšlely za co je utratit. Hůlka Luny Lovegood! Jenže jsme si to potom rozmyslely. Koupily jsme si alespoň něco sladkého a šly dál. Kousek od Hammleys jsem si na chvíli musela sednout, protože mě bolely nohy. V tom říkám ségře: 'Když já tu hůlku chci, no a co, že jí budu mít jen na polici!' ségra: 'Tak jdem, dělej!' já: 'Jako vážně teda jo...?' a ségra celá nadšená: 'Jo, dělej, pojď, jsme v Londýně, spontánní rozhodnutí, šup!!' A tak jsme pomalu vběhly do Hammleys pro naše nové hůlky, na prodavače jsem to vybafla dřív, než jsme si to stihly rozmyslet, trošku pobaveně se na nás díval, ale netrvalo dlouho a staly se z nás právoplatné čarodějky :-)))

Vyjely jsme do úplně horního patra, kde byli naši oblíbení pracovníci (kteří mě pořád dokola vylekávali s maskou Spidermana a já se vždycky lekla) a naše oblíbené místo úplně v rohu. Sedly jsme si a nadšeně rozbalovaly hůlky, když k nám přišel náš nejoblíbenější pracovník (ano, ten Spiderman), co jsme si tedy nakonec koupily. Ukázaly jsme mu hůlky, on že teda jako pěkný a šel se věnovat zákazníkům. Se ségrou jsme trochu blbly, tak se k nám vrátil ještě s jedním a prý jestli tohle hodláme dělat i na ulici, že v hračkářství je to normální, ale na ulici by jsme mohly vypadat trochu divně :-)) A jestli prý umím ten pohyb, tak jsem na něj zamířila a 'swish and flick!' :D No, nenudily jsme se :D Zabalily jsme hůlky a už jsme se chystaly k odchodu, když v tom nás dole zastavil další pracovník, odkud jsme a podobně. Zakecaly jsme se a prý, že Prahu miluje a má tam kamarády, tak ať jdeme do 4. patra, řekneme jeho jméno a dostaneme glitter tetování zadarmo. Samozřejmě jsme tam šly a tetování jsme měly obě ještě dalších 14 dní :D Notičku na ruce.

Definitivně jsme opustily Hammleys a dojely double-deckerem k Tower Bridge, který jsme chtěly vidět v noci. Úžasné, neskutečné, nadherné. Zvláštní je, že až ve středu mi opravdu došlo, že jsem v Londýně. Poprvé, když jsme si kupovaly hůlku a podruhé, když jsme mlčky seděly a nemohly se vynadívat na osvětlený Tower Bridge a Temži. V pondělí a úterý jsem si vůbec nepřipadala jako na výletě, přišlo mi, že jsem prostě doma. Je to divný, ale bylo to tak. Zpět jsme se ještě stavily na Trafalgar Square a pak už smutně jely na hostel. Poslední noc v Londýně, ráno poslední fotky u hostelu, vrátit Oyster Card, nasednout na easy bus, pobrečet si v buse a už zase stát na letišti. Ryanair si usmyslel, že bude měřit kufry, takže jsme naše krásné plakáty musely zničit a rychle složit do kufrů. Nakonec jsme to dělaly zbytečně, protože kontrolovali jen čtvrtku řady. To nám na náladě moc nepřidalo, když nám v letadle mizela Anglie z dohledu, brečely jsme si do Jelly Beans, za které jsme utratily naše úplně poslední libry. Let byl nakonec fajn, jelikož jsme celou dobu jedly fazolky a hádaly příchutě, jako v Harrym :-) Některý se fakt nedaly jíst :D Přistály jsme v Brně a už nás čekala jen cesta domů, tedy 'domů'. Přijely jsme někdy ve 2 ráno, padly do našich postelí abychom se mohly vzbudit do dalšího sterotypního dne. Na Londýn padla půlka mých úspor z Irska, ale nelituji toho ani trochu. Strávila jsem skvělých 5 dní s nejskvělejším člověkem a užily jsme si to na maximum. Zase jsem se ujistila, že do Čech prostě nepatřím. 

Ještě pár random pictures:

Regent's park

moje nádherná zeď :-)

Pozítří, 15.11., to bude už hrozných čtvrt roku, co jsem v Čechách. Radši budu říkat 3 měsíce, to nezní tak děsivě. Cate mi psala asi před týdnem, že se na mě holky i po takové době občas ptají. Hlavně tedy Caoimhe, Niamh mě občas zmíní a Aoibhin ani nevím, jestli si na mě ještě pamatuje. Caoimhe se prý ve škole moc líbí, stejně tak Niamh ve školce a Aoibhin je 2 a půl roku, takže si začíná prosazovat názory a prý je to s ní velká sranda :-) Občas se dokáže tak vztekat, že jí doma ani nepoznávají. Cate se má fajn, hlavně odpočívá, asi jsem tu ještě ani nepsala, že čekají čtvrtou holčičku :))) Snad se narodí v pořádku a bude zdravá, moc se na to těším, i když to budu bohužel prožívat jen přes počítač z ČR. Pořád mi moc chybí a doufám, že je všechny ještě někdy uvidím. Třeba mi ještě vyjde to léto, ke čtyřem holkám by to byl asi masakr :-)

Jinak se mám hlavně školně, nemám na nic moc čas, maturita z bilogie a chemie nebude úplně taková sranda, hlavně učitelé nás nenechají být ani náhodou :-) Což je na druhou stranu dobře. Přestala jsem přemýšlet nad tím, jestli odjet nebo ne, protože bych se stejně nerozhodla. Přihlášky si podám, budu dělat všechno proto, abych se dostala a pokud se dostanu, tak se budu snažit dostávat na stáže nebo přes Erasmus. Moc si nevěřím, že bych se po roce v Británii či Irsku ještě vrátila do školy, obzvlášť na medicínu. Držte mi palce, občas vás budu infromovat :-) Doufám, že jsem vás článkem o Londýně moc nenudila, mějte se hezky a zase někdy :-)