Oh yeah, I'm still alive.

Přesně před týdnem touhle dobou jsem poprvé usínala ve své české posteli. To to letí... Irsko mi hrozně chybí, hlavně počasí. ANO, chybí mi irské počasí. V tomhle vedru se nedá existovat! Článek o letu apod. napíšu snad v následujících dnech, jsem lehce busy. So see you in a while ;)

Víkend v Dublinu a tak trochu v Kilkenny

Původní plán byl odjet v sobotu ráno do Dublinu s celou rodinou. Stephanie se ale rozhodla, že chce zůstat ještě pár dní navíc a Frank byl narychlo pozván na rozlučkovou party se svobodou svého kamaráda. Do Kilkenny! Frank mě tedy vyhodil v Kilkenny (v půlce cesty jsem zjistila, že jsem nechala deštník a svetr v Sebastianovo kočárku), kde se náhodou nacházela i Anča, protože tam byl Arts festival. Strávily jsme tedy společně už opravdu poslední dvě hodiny, šly do oblíbených charity shopů a objevily jsme fastfood v ryze americkém stylu. Anča se tam hrozně chtěla jít podívat, tak jsme šly a vážně jsem se cítila jako v Americe!! :D Interiér a i oblečení personálu bylo dokonalé a k tomu tam hrála typicky americká hudba. Chtěly jsme se jen podívat dovnitř, ale hned při vstupu se k nám přitočila paní s otázkou, který stůl bychom rády. Nebylo úniku, tak si Anča dala kuřecí bagetu. Já nic, protože ve fastfoodech jím akorát tak hranolky nebo samotné kuře a ani na jedno jsem neměla chuť :D Po jídle jsme rychle běžely do Dunnes pro můj milovaný kabát. V Corku totiž neměli mojí velikost :D V 7 jsem sedla na bus do Dublinu, bez deštníku a svetru, jen v šatech a modlila jsem se, aby mě taxikář, kterého budu muset požádat o odvoz, nenatáhl o peníze nebo v horším případě neokradl, neznásilnil :D Nic z toho se naštěstí nestalo, tak jsem si oddychla. Avšak vylezla jsem z taxíku a zase jsem se nadechla. Měla jsem čekat na Frankovo rodiče, u kterých jsem přespávala, v hotelu naproti divadlu, kde zrovna byli na představení. Ehm, tipuju, že ten hotel měl minimálně 4 hvězdičky, fakt jsem si tam připadala jak idiot, aspoň jsem teda měla ty šaty :D Sedla jsem si do restaurace a objednala si čaj. Normální člověk jako já by čekal prostě šálek čaje s lžičkou, podtalířkem a cukrem. Slečna mi přinesla šálek, zákusek, misku se třemi druhy cukrů, konvici s čajem a dvoudílné, prapodivně vypadající sítko. Snažila jsem se tomu sítku přijít na kloub, ale bezúspěšně. Viděli jste Pretty Woman? Pamatujete si tu scénu, jak byla na večeři a kolem ní bylo 20 příborů a ona chudák nevěděla co s tím? Tak nějak jsem si připadala. Vzdala jsem tedy boj se sítkem a začala jsem si nalévat čaj do šálku. Nečekaně byl čaj sypaný, takže mi v něm plavaly ty mrchy. Vzala jsem oba díly sítka a dala je do šálku. Spodní mistička, jak jsem později zjistila, že je mistička, spadla už do nalitého čaje a jelikož byla z kovu, záhy se stala vařící. Seděla jsem u stolu nejblíž k baru, takže jsem čekala, až odejde obsluha a já si budu moct vylovit mističku. Zvládla jsem to a od té doby jsem věděla, jak se ono pekelné sítko používá. Žádný další trapas se mi už naštěstí nestal a odjela jsem s Frankovo rodiči k nim domů. Kdo by si myslel, stejně jako já, že budeme celou dobu mlčet, tak se mýlil. Šla jsem spát pár minut po půlnoci, protože jsme seděli dole a kecali :D Sheila, Frankovo maminka, nemohla uvěřit tomu, že znám Oscara Wildea a je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Taky mi řekla, že už potkala hodně cizinců, ale moje angličtina je z nich nejlepší. No řeknu vám, cítila jsem se tam jak u vlastní babičky :D Ráno se mi nejdříve podařil rozhoukat alarm, potom jsme posnídali, pokecali a jela jsem do Dublinu na sightseeing a last minute shopping. První jsem se rozhodla obejít památky, ale hned jak jsem vylezla z busu, začalo pršet. Já, bez deštníku a svetru, jsem byla donucena si jít jeden koupit, ale samozřejmě hned jak jsem vylezla z obchodu, přestalo pršet a za celý den nespadla ani kapka :D První jsem chtěla vidět sochu Oscara Wildea. Chvilku mi trvalo, než jsem jí našla, ale našla a lidi si museli myslet, že jsem magor, když jsem obcházela sochu a fotila jí ze všech možných úhlů. Potom jsem šla hledat Oscarův dům. Obcházela jsem blok a dům nikde. Kousek ode mě jsem viděla stát nějakého pána, který se zoufalým výrazem koukal do mapy a hned mi bylo jasné, že hledá to samé. Procházela jsem kolem něj a říkala jsem si, že by bylo vtipný, kdyby se mě zeptal, kde ten dům je. Ano, zeptal :D Tak jsem mu řekla, že hledám to samé a že mu bohužel nepomůžu. ‚A ty nejsi z Dublinu?‘ zeptal se. Říkám: ,ne, já jsem z ČR.‘ Vyvalil na mě oči a cožeee, ty nejsi z Irska? Nejsem no, chudák musel být asi hluchej, moje angličtina se sice zlepšila, ale ten bloody českej přízvuk tam pořád hodně je :D No tak jsme se zakecali a hledali dům společně. Byl to Francouz a přijel do Irska na dovču na týden. Za chvíli jsme dům našli, tak jsme se rozloučili a já šla do obchodu, který mě zaujal při hledání toho domu. Byly na něm ještě originální nápisy Chemist – Drugist a vevnitř byly knihy a starožitnosti. Něco pro mě! Vešla jsem, chvíli si prohlížím knihy a v tom se se mnou dá pan prodavač do řeči. Ptal se mě odkud jsem, co tu dělám, co studuji, co chci studovat apod. Řekl mi, že James Joyce v jedné ze svých knih zahrnuje tenhle obchod do příběhu. Někdo (už nevím kdo) vejde do obchodu a koupí si mýdlo. Tak jsem si to mýdlo koupila taky :D Pán mi dal pak i tu pasáž přečíst J Pozval mě na večerní čtení a na následnou pintu v hospodě, ale já bohužel nemohla L To mě vážně štvalo, protože by to mohl být skvělý večer! Alespoň mě tedy vzal vedle do kavárny, kterou vlastní Čech Honza J Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem shy, ale to asi Irové neznají, a tak jsem si nakonec hezky česky pokecala s Honzou, který přijel do Irska na měsíc a už je tam čtyři roky a vracet se neplánuje. Závidím J No řekněte, stalo by se tohle v Česku? Ne. Alespoň já to nikdy nezažila a ani neslyšela nikoho vyprávět. Zbytek dne už nebyl zajímavý, lítala jsem po obchodech a sháněla poslední potřebné věci a v 5 jsem se unavená vydala zpět k Frankovo rodičům. V autobuse jsem seděla nahoře, jupí :D Dali jsme si večeři, popovídali a byl čas jet k Frankovi. První jsme jeli zamávat Bonu Voxovi a dalším několika celebritám do Dalkey a až pak jsme jeli k němu domů. Ne vážně, Dalkey je čtvrť, kde žijí irské celebrity a taky high society lidé. Vyrůstala tam i Stephanie, ehm. Teď žijí hned ve vedlejší čtvrti. Dům mají krásný, v anglickém cihlovém stylu a vevnitř uklizeno neskutečným stylem :D Bála jsem se na cokoliv sáhnout :D Vytahali jsme kufry nahoru do pokoje a šlo se balit a třídit věci, které pošlu. Dělala jsem to asi 2 hodiny a celkové skóre jsou tři malé krabice a tři střední. Ale ty malé jsou opravdu malé. Přijdou mi na začátku září a už se nemůžu dočkat J Mám tam všechny své milované knížky. Dobalila jsem a šla jsem ještě na skype, mluvila jsem se ségrou a bylo vážně těžký jí neříct, že se už za pár hodin uvidíme. Ale zvládla jsem to a šla spát v 1:30 am. Budík hezky na 3:00 am. Vzbudila jsem se, šla na záchod a rozhoukala alarm, yipee :D Z domu jsme odjížděli ve 3:45 na bus, Frank tam se mnou ještě čekal, rozloučili jsme se a já sedla do busu na letiště… A pokračování příště v článku o celém pondělku.

Poznámka pod čarou: Jedna noc v hotelu Conrad vyjde nejlevněji na €200, což je skoro 5000 Kč. Toto byla nejnižší cena, nejvyšší byla něco málo přes €300. Moc pěkné :-) Divím se, že mě čaj stál jen €5.

Goodbye, Ireland. Love you.

Poslední příspěvek z Irska, který jsem nemohla uveřejnit kvůli tomu, že jsem překvapovala naše a ségru. Vstávám za dvě a půl hodiny. DVĚ. Je 15.8.2011, 0:31. Budík mám na 3:00, autobus mi jede ve 4:00, odlítám v 6:50. V ČR jsem 10:00 českého času. I can’t belive it’s over! Hrozně se těším na rodinu, pejsky, kamarády, ale Irsko se mi tak moc nechce opouštět. Vůbec se mi nechce psát. A spát taky ne. Posílám 6 krabic domů. Dvě střední a čtyři malé. Miluju nákupy v Irsku! V eurech se hrozně lehce utrácí. Ale i přes to, co jsem si tu koupila věcí, jsem si dost našetřila, respektive o dost víc, než jsem čekala. Jsem měla utrácet víc :D Pozdě bycha honiti. Nevím co psát, stejně nikdo nechce číst můj depresivní výlev. Až dojedu domů, napíšu článek o víkendu, ze kterého mám fajn zážitky. A popíšu vám překvápko, snad budou doma, nemám totiž klíče, což je škoda. Máma se ségrou jedou do Plzně, takže bych si hezky sedla ke stolu, zapla počítač a dělala jakoby nic…:D Ale ne, zazvonit je lepší. Na to se těším. I když mě štve, že nemůžu se ségrou sdílet radost z mého příjezdu. Ale za to to stojí J Snad to vyjde. No nic, je 0:41 a já tu stejně jen píšu blbosti aby byl článek delší. Ozvu se DNES večer z ČESKÉ REPUBLIKY. Bééééé, proč ještě nevymysleli teleport! Hrozně to uteklo. I love Ireland.

Poznámka doplněná v 1:25: stále nespím. Nechce se mi. Áchjó. Ale jdu to zkusit. Na hodinu a půl. Z letiště asi zamířím rovnou do Bohnic.

Poznámka doplněná ve 3:08: spala jsem asi jen hodinu. Už abych byla v letadle a pak hned doma. Bye bye Ireland L

Poznámka doplněná ve 3:42: odjíždíme na bus.

Poznámka doplněná v 5:48: sedím na letišti a čekám na boarding. Security vůbec nebyla taková jako ve Frankfurtu. Tam jsem asi milionkrát ukazovala pas a boarding ticket, tady zatím ani jednou a už sedím na gate. Kufr měl 18,7 kg, takže jsem klasicky plašila a poslala toho moc. Moje porridge, achjo :‘( Příručák jsem hodila na váhu a měl 9,2 kg s kabátem, bez kabátu to odhaduju tak na 8,5 kg. Snad nás nebudou vážit, limit je 8 kg :D Ale z příručáku už  se fakt nic vyndat nedalo, mám tam jen notebook a foťák (a peněženku apod.). Držte palce :D (Já vím, že si to všichni budou číst až když už budu dávno doma, ale já se právě snažím ubránit depresi, která sice stejně přijde, ale aspoň oddálit jí můžu :D) Za chvíli si budu přehazovat čas na mobilu. Achjo achjo achjo. Chci bejt bohatá a cestovat a cestovat a cestovat celej život! A já budu, příští rok si v Irsku/Británii někoho najdu ať dotyčný chce nebo ne! :D Tak jo, vypínám. Tak ahoj v ČR.

Poznámka doplněná v 5:55: ok. Vypla jsem notebook a znuděně jsem se podívala doprava na tabulku s naším letem. Prague 6:50. Pod tím delayed 7:45. Hodina!!! Ok, berme to pozitivně, budu v Irsku o hodinu déle. Znuděná na letišti, to už bych snad radši byla v ČR :D Jo lidi, tenhle článek je ve stylu ‚Milý deníčku, dnes jsem vstala v 6:30, vykročila jsem pravou nohou do nového dne, ustlala jsem si postel, ….‘ aneb ‚piš vše, co tě napadá‘ :D Můj papírový deníček odpočívá ve velkém kufru, tak se budeme svěřovat internetu. Když já se tu fakt nudím. Za 10 min jsme měli lézt do letadla. Kdybych aspoň mohla jít zpátky do duty free zone, šla bych si do knihkupectví číst :D Nebýt kolem mě Češi, jdu si pokecat. Nevím čím to je, ale přibližně tak od druhého měsíce tady mi nedělalo problém začít se bavit se spolusedícím v autobuse, s člověkem na zastávce apod. V Česku (nebo v Irsku s Čechama kolem sebe) to prostě nejde. Kdo mě zná, ví, že bych tohle v ČR nikdy neudělala, mám problém se na člověka i podívat :D Btw. asi jsem zirštěla. Všichni tu kolem mě sedí v bundách a já tu jsem jen v šatech a není mi zima :D Zpoždění se nám zkrátilo, podle tabulky odlétáme v 7:25. Jdu psát článek z víkendu. Tak ahoj v ČR.

Poznámka doplněná v 10:23 pm: překvápko se povedlo, víc napíšu zítra. Jsem FAKT unavená.

Žiju!

Jo, vážně :-) Internet nám zprovoznili dneska. No dobře, tak v úterý. Ale já byla busy, jsem pohlcena Doctorem Who :D Dnes jsem skončila svůj úplně poslední pracovní den v Irsku. To je ale zvláštní pocit... Už se nemůžu dočkat, až obejmu ségru, mámu, tátu, pejsky, kamarády, potkany,...., ale zároveň to bylo hrozně krátký. Z Irska se mi ještě nechce! V neděli jsem byla v Corku s Aničkou, to bylo naposledy, co jsme se měly vidět. Ale osud tomu chtěl jinak! :-) Uvidíme se ještě zítra a možná i v neděli. Cork byl fajn, sice celý den pršelo, ale my byly stejně zalezlé v krámech nebo v Mekáči (hlavně tu nesmíme bejt dvě hodiny jako minule!....:D). Moc jsem z Corku neviděla, akorát centrum, Penneys, TK Maxx a Dunnes. No jo, musím se předzásobit oblečením, kdo má po dvou a půl měsících v Irsku nakupovat v Česku ty předražený hnusy! Večer jsem dojela domů a hned jsem šla na babysitting k bráchovi Stephanie, co má čtyři děcka, ale dva kluci už byli naštěstí v posteli a další dvě děti (holka a kluk, tzn. jedna holka a tři kluci, to kdyby někomu dělala problém matika) ještě koukaly na telku, ale do postele šly samy, tak jsem si akorát dala čajík, sušenky a započala maratón Doctora Who :-) Celý týden byl pak docela relax, v pondělí dopoledne jsme s Iwonou vyrazily na kajak a rozhodly jsme se, že poplujem až k jiné pláži, která byla asi kilometr daleko, tak si to představte, kilometr v kajaku PROTI VĚTRU, ruce mě bolí ještě dneska :D (no dobře, to zas ne) Snad třikrát jsem odpoledne začínala o hodinu dýl a nikam se mi ta hodina nenačetla navíc a včerejšek s dneškem jsem strávila jen se Sebastiánkem. Je to skvělý dítě, skoro vůbec nebrečí :D Na pláži teď nikdo nebývá, protože už nejsou závody v sailingu, tak jsem vzala kočárek a Sebíka a jeli jsme na pláž. Sedli jsme si k vodě a seděli a seděli a poslouchali moře a zase seděli... Krásné. Dneska dokonce lehoučce mrholilo, vypadalo to spíš jako mlha, tak jsem se cítila úplně skvěle. Bez ironie. Fakt to bylo úžasný, sedět, poslouchat a pozorovat vlny, koukat do deště a přemýšlet... Musím jít dneska ještě jednou. S Harry Potterem se tam zašiju aspoň na hoďku :-) Zítra odjíždíme ve 12, jedeme do Kilkenny, nastala změna plánu. Stephanie s klukama tu ještě týden zůstává a Frank jede na nějakou party do Kenny a pak v neděli do Dublinu, takže já strávím pár hodin v Kenny s Aničkou, díky osude :-) a večer pojedu do Dublinu a přespím u Frankovo rodičů. V neděli si prolezu Dublin a Anča možná přijede za mnou. Večer mě čeká balení a třídění věcí, co poslat a co neposlat. Dnes jsem totiž balila a nejen, že mám tolik věcí, že se to skoro nevejde do kufru, ale hlavní problém je nadváha. Tady váha není, tak to jen odhaduju, ale myslím, že se s nadváhou nemýlím :D Budu posílat, ale přijde to domů až 3.9. :( Můžu poslat až 50kg za €30, takže asi pošlu všechno starý oblečení a nahradím ho novým, protože se plánuju v Kenny a Dublinu ještě rozšoupnout :D Nutně si potřebuju koupit alespoň HP - Deathly Hallows, mám jen HP - Sorcerer's Stone a já bych je v angličtině měla nejradši všechny :D Možná těch 50kg budu vážně posílat, ale bohužel se musím krotit, nechci utratit všechny svoje úspory. Ještě mě čeká Londýýýýn :D A co je lepší než Harry Potter přímo z Londýna! Jinak mě mrzí, že jsem z Irska viděla tak málo. Vlastně jen co. Wexford, Waterford city, Kilkenny, Dublin, Cork a West Cork. Potřebovala bych alespoň ještě dva týdny extra jen na cestování. Jak ráda bych se podívala do Galway nebo Severního Irska! Holt příští rok třeba :-) Nemůžu uvěřit, že jsem skoro u konce. Poslední víkend v Irsku... Doufám, že vedle mě v letadle nebude nikdo sedět, protože mě určitě čeká alespoň malý hysterák. Bez něj bych to nebyla já :D Už nevím co psát, tak asi ukončím poslední příspěvek z vesničky C. přímo u moře. Bude mi to tu chybět, ale ne tolik, jako druhá vesnička (eh, vesnička...) C. uprostřed co. Wexford. Cate mi psala, že už je to s Eszter mnohem lepší a že byla jen shy. Jsem ráda, že nemusí měnit aupair, ale možná ten pocit znáte, byla jsem holt nahrazena, tak to chodí. Mrzí mě, že nemám žádné fotky s klukama, jen pár se Sebastianem, ale zítra by snad mohl být čas na společnou. Vůbec nebyla příležitost k focení, brát foťák s sebou na pláž jsem nechtěla, protože akorát hrozilo, že by se mi rozbil a my trávili většinu času na pláži. Snad aspoň zítra, vážně by mě to mrzelo, nemít žádné fotky. Matty mi bude moc chybět, je to zlatíčko. S Benem jsme si tolik nesedli, ale je to taky zlatíčko. A Sebík... :-) Teď už ale vážně konec. Obvykle ukončuji článek fotkou, která se týká obsahu článku, ale jelikož s klukama žádnou nemám, ukončím to jinou fotkou, která se vlastně ale obsahu článku taky týká :-)

Marry me, please! (ne, není mi 15) - David Tennant, the Tenth Doctor

P.S.: Tahle rodina se mi nějak zvlášť těžko opouštět nebude. Ale myslím, že kdybych tu byla dýl, tak ano. Jsou fajn, ale jako s Cate a holkama to prostě nebylo. Hrozně mi tu chybělo to, jak se na mě holky pořád lepily a objímaly mě. Kluci jsou prostě samorosti, ale v něčem jsou naopak lepší než holky :-) Největší výhodu shledávám v tom, že je nezajímá, co si ránou vezmou na sebe. Stále vzpomínám na krušná ráda, kdy se nejlépe všechny tři holky vztekaly, že tenhle hnus si na sebe nevezmou :D 

P.S. 2: Vzkazuju počasí v ČR, ať zůstane stále stejné. Nechci přijet do výhně!

P.S. 3: Nééé, já vážně nechci do ČR! Nechcete se, rodino a kamarádi, všichni přestěhovat sem za mnou? :D

P.S. 4: No dobře, už vážně končím.

Pohádka po irsku

Dnes jsme byly s Mary jezdit. Ano, vyšlo nám to! Její moc milá hostmum nám dala lift do stáje a už nic nechybělo ke splnění mého dětského snu :-) Vlastně ano, ta pláž. V okolí jsou bohužel jen kamenité nebo žádné pláže. Ale i tak jsme si to užily! Dorazily jsme do stáje, pršelo. Pan majitel byl velký optimista a řekl nám, ať 5 minut počkáme, že to přestane. 5 min, nic. 10 min, nic. Tak jsme samozřejmě vyrazily v dešti. Ale nám to nevadilo, obě jsme byly šťastné, že sedíme na koni :) Pan majitel za náma jel autem, což bylo trošku...zvláštní :D, ale vyhovovalo nám to. Povídaly jsme si a pořád jsme jely a jely a moře nikde. Až mě to donutilo se zeptat, jestli jako teda jedeme na pláž. 'Yes, we will be there in a minute.' * in 30 minutes. No, nebylo to blízko :D Na místo jsme si střídavě dokrokovaly a doklusaly a dokonce i přestalo pršet. Na malé louce jsme si zacválaly, pan majitel mě upozornil, že můj kůň je krapet rychlejší, tak ať si dám pozor (ano, v tu chvíli mi došlo, proč se ptal, která z nás je zkušenější. Řekly jsme mu, že těžko říct a obě jsme sdělily své zkušenosti. Mary jezdí dýl jak já, ale na pana majitele asi zapůsobilo to, že jsem měla poníka a trošku závodila). Čekala jsem jakýsi dostih a brždění o křoví, ale nic z toho se nekonalo. Queen (můj oř) sice trošku rychlejší byla, ale dala se v pořádku ovládat. Obcválaly jsme si tedy louku a šly jsme plavit do moře. Obešly jsme pobřeží, kochaly jsme se výhledem na moře a útesy a nechaly si mořskou vodu cákat na nohy, paráda :-) Po plavení byl čas jít 'domů'. Ve stáji jsme byly za chvíli, ale za tu chvíli jsme zmokly docela slušným stylem. S deštěm se bohužel nedalo nic dělat, tak jsme se alespoň kochaly nádhernou irskou přírodou. Jako v pohádce, ale po irsku, protože v normální pohádce by svítilo sluníčko :-) Ve stáji jsme potom ještě skoro hodinu čekaly na Maryinu hostmum, tak jsme si pokecaly a docela i uschly. Pan majitel si s náma pokoušel povídat, ale po chvíli to asi vzdal. Řeknu vám, to se nedalo. Pravý Cork accent. My jsme se na sebe s Mary jen nevěřícně dívaly a snažily se uhádnout, jestli vůbec mluví anglicky :D Mluvil, pak jsem mu i docela rozuměla ke konci, ale člověk se musel soustředit na každé slovo. V tu chvíli jsem si přála, aby mluvil alespoň jako Mary, které také není úplně jednoduché rozumět :D Má hodně silný francouzský přízvuk a když posloucháte její mluvení jen tak jako napůl, přijde vám, že mluví francouzsky. Ale už si taky zvykám, pořád lepší než Cork accent :D Po hodině konečně přijela Deborah, Maryina hostmum, tak se děti ještě podívaly na koně, já pokecala s Deborou, která je opravdu neskutečně milá :) a jelo se zpět do Castletownsendu. Svítilo sluníčko, které vydrželo až do teď. Murphy's law. :D Ježdění bylo drahé jako sviňa, ale nelituji. Sice jsem si svůj sen splnila jen napůl, ale i to se počítá :-) A tak už se nemůžu dočkat, až sednu do auta, naložím Smajlíka a pojedu do Kurojed za Ájou na vyjížďku. Tímto Tě zdravím, má milá :-))

Já mám kocábku náram náram...

Dámy a pánové, dnes jsem byla na kajaku! Poprvé v životě, úplně sama a já žiju :D To si tak vklidu vytírám podlahu, když v tom slyším zvonek. Jdu otevřít a tam stojí Iwona (již zmiňovaná Polka), že prý jestli už mám volno a nechci jít na kajak. No kdo by odmítnul! Rychlostí kulového blesku jsem došmrdlala podlahu, hodila na sebe něco absolutně nevhodného na kajak a šla jsem zazvonit na Iwonu. Odtáhly jsme dva těžké kajaky z kopce (ano, pak jsme je táhly zpět do kopce) na pláž a pohodlně jsme se usadily. Asi během 2 sekund jsem měla mokrý zadek a Iwona taky. No co, s tím se počítalo. Nejdřív mi to moc nešlo a Iwona byla pěkný kus předemnou, ale pak jsem na to konečně přišla a držely jsme si stejné tempo. Teda řeknu vám, to byla paráda! Sedíte si uprostřed moře na kajacích a koukáte na zelené skály s ovečkama. Hello, Ireland! Bohužel jsme měly jen asi 45 minut, protože máme obě babysitting, ale i tak to bylo krásné a už jsme domluvené na příště, to pojedeme dál na písečnou pláž, juhů :) A já si vezmu lepší oblečení, protože jsem byla komplet mokrá :D Ale stálo to za to :)

A jak se mi tu teď skoro po týdnu líbí? Ale jo, líbí :) Zvykla jsem si, že si s rodičema holt tolik nepokecám a je to lepší. Děti jsou zlatíčka a já se tu moc nenadřu :D Teďka už bych si i představila s nima zůstat dýl. Holt ty začátky mi fakt nejdou, než si člověk trochu zvykne, připadá si jak debil. A nemůžu uvěřit, že za týden a půl budu DOMA...! Těšim se i netěším. Těším se na rodinu, pejsky, kamarády, ale na druhou stranu se mi nechce opouštět Irsko. Bude to divný. Vážně nechápu, jak to vy holky, co jste v zahraničí rok a víc, děláte :D Chci nějakej návod, protože při představě, že přijedu a zas zaběhnu do stereotypu, se mi dělá špatně. Zítra jedu o poledním volnu do Skibbereenu, v sobotu do Corku a v neděli snad někam na koně, s francouzskou Mary chceme totiž najít nějakou stáj blízko u pláže a ZACVÁLAT SI PO PLÁŽI, ach <3 Držte palec, protože tohle je muj velikej dětskej sen!

První pracovní den

mám za sebou. Můj den vypadá takhle: 7.30 by měli kluci vstávat, půl hodiny si smí hrát. V 8 je snídaně, po snídani si s klukama chvíli hraju a od 9:30 mám volno do 2 nebo 2:30. Pak jsem s klukama do 6:30. Dneska to tak bylo, tak snad se to bude dodržovat každý den. Kluci jsou fajn, ale přijde mi, že nesmí skoro nic. Mají zakázáno hrozně věcí, ale na druhou stranu má každý na noc láhev s mlíkem (4 a 5 let) a prostřední měl zatím krom jedné noci pokaždé počůranou plenku z noci. Ale tak neřeším, moje věc to není. Kluci mě alespoň nemlátí a říkají pořád thank you a please. Když jsem jim dala dárek, tak mi sami od sebe řekli asi 5x thank you, já jen valila oči :DD Ráno jsme se tedy nasnídali a chvíli si pak hráli. Ve volnu jsem relaxovala a odpoledne jsme strávili na pláži a na hřišti, moc fajn :) Hlavně na té pláži. Stephanie (HM) sestra má aupair z Polska, tak jsme se tam potkaly a pokecaly. Večer jsme se potkaly znovu a protože už jsme měly obě volno, šly jsme hrát tenis. Konečně sport! :D Docela si rozumíme, tak to vypadá, že bych tu konečně mohla začít trávit večery s někým :D Kluci byli fakt hodní a hlavně Matty, nejstarší, je zlatíčko. Nekřičí, nic si na mě nedovoluje a pořád se mě na něco ptá, takže mluvím a mluvím a mluvím :D Třeba zrovna dneska se mě ptal, proč daddy (Frank, HD) musel předčasně odejít ze soutěže v sailingu. Tak jsem odpověděla, že se mu asi rozbil motor v lodi. Matty mi odpověděl, že si myslel, že lodě na sailing nemají motor. Samozřejmě, že nemají!!! :D Tak to vidíte, i to dítě je chytřejší než já :D Dneska se už cítím líp. Zvykám si, že se tu nehází úsměvy jako u Cate a Olivera a jde to líp. S klukama snad problém nebude, jenom Ben je ne úplně zlatíčko, ale nic hroznýho. Snad to bude fajn :)

P.S.: MOC MOC děkuju za návštěvnost, chodí vás sem fakt hodně a hrozně mě to těší, vůbec jsem to nečekala!!! DĚKUJI :-)

Everything

Konečně jsme zprovoznili internet, tak se můžu ozvat. Začneme hezky od pátečního rána...

Naposled jsem se vzbudila v irském doma. Caoimhe se vzbudila se mnou (spala jsem u ní v pokoji), a tak si vlezla ke mně do postele. Začla jsem brečet (asi 5 minut po probuzení). Vstala jsem, holky se mnou a Niamh s Caoimhe se mě celou dobu držely jako klíště. Aobihin je moc malá na to, aby pochopila, že to bylo opravdu poslední ráno se mnou. Udělaly jsme společně porridge a postupně se vzbudil celý dům (Eszter, Cate a Ollie). Šlo to rychle... Snídaně, Ollie odjížděl do práce, tak jsem se s ním rozloučila. Od tý doby jsem asi brečela tak nějak permanentně. Aoibhin se pořád měla k Eszter, tak jsme seděly s Niamh a Caoimhe na schodech a tak nějak jsme se loučily. Nikdy na to nezapomenu... Bylo to moc krásný a zároveň moc smutný. Dala jsem holkám dárečky, Cate dárek a přání a naskákaly jsme do auta. Já se naposledy prošla po domě, koukla na zahradu, rozloučila s Bertíkem a snažila se zahnat přicházející hysterák. Úspěšně (kupodivu). Tak jsme si tak povídaly, převážně o Eszter, že snad to bude lepší až odjedu, že se tam možná necítila moc dobře se mnou po boku a že jestli se to nezlepší, tak s ní Cate asi rok nevydrží. Ona za celý ráno neudělala nic a sotva nám řekla Hi. Nádobí myla Cate, já ho sušila a společně jsme věšely prádlo. Eszter akorát oblékla Aoibhin po tom, co jsem jí o to poprosila. Dnes mi Cate psala, že se to nelepší. No nic.. Dojely jsme na zastávku, já vlezla dozadu k holkám a tady tak nějak začal můj hysterák. Brečela jsem a brečela a brečela a pak přijel autobus, já naposledy pohladila holky, šly jsme s Cate k busu, daly jsme tam kufry, objaly jsme se a já skoro ani nebyla schopná říct kam jedu. Mávala jsem o 106 a brečela asi další půlhodinu, přičemž lidi kolem mě si museli myslet, že jsem totální magor. Dorazila jsem do Dublinu, potkala Franka, nechala si kufry u něj v kanclu, jela nakupovat a pak zase zpátky do kanclu a pak sem do C. Cesta byla divná, já byla neskutečně unavená, tak jsem šla spát a navíc jsem nachlazená, takže jsem moc nechtěla mluvit (z hlasu mi moc nezbylo), no bylo celkem ticho. Dojeli jsme někdy kolem půlnoci a já padla mrtvá do postele a spala až do 11. V sobotu jsem si vybalila a udělala procházku po okolí, jinak jsem koukala na Doctora Who a šla spát brzo. Dnes jsem byla celý den na Cape Clear Island, což bylo úúúúžasný, potkala jsem tam dokonce dvě češky, se kterýma jsem se dala do řeči a nakonec jsme tam byly společně celé odpoledne :) Teda byli, Ingrid má přítele holanďana, který tam byl taky. Mám spoustu fotek a dokonce jsme i plavaly v ledovém moři :D Teď mám svůj první babysitting. No a jak to tu zhodnotit? Kluci zatím vypadají v pohodě, nejstarší je zlatíčko, prostřední asi nebude úplně zlatíčko a baby je prostě cute baby :) Rodiče jsou milí, ale není to jako u Cate a Olivera... Ani zdaleka. Není to špatný, ale nejsem tu úplně šťastná po tom, co jsem zažila. Ale je to jen 14 dní a nic se mi tu neděje, jen prostě ten pocit. Oni jsou hodně bohatí a to mi na tom taky nepřidává. Dnes mi psala Cate, že se na mě holky pořád ptají a pořád říkají, že jsem odjela někam autobusem. Když se prý na mě Cate zeptá Aoibhin, odpoví, že jsem odjela pryč autobusem a že mě chce zpátky. Kéž bych mohla zpátky... Chybí mi hrozně moc.