Konečně jsem se dokopala k napsání článku z Tramore! Tyhle tři dny jsou lehce hektické, Niamh se chová minimálně na facku a všichni jsme nějaký vystresovaný. Cate nejvíc, ta byla dneska tak naštvaná, že jsem se bála i mluvit :D Ale nedivim se, to, co dneska předváděla Niamh... A v pondělí a i včera. Ale zpět k Tramore. Vyrážela jsem v sobotu v 10:20 z Camolina s papírem v ruce, na kterém jsem měla pouze opsanou rezervaci. Cate mi tvrdila, že to určitě nebude problém - no, problém to samozřejmě byl. Ješteže jsou řidiči v Irsku normální a slušný a ne jako ty idioti v ČR. Řidič mi řekl, že bych teda jako měla mít vytištěnej originál, ale že když jsem nevěděla, že to nemůžu mít jen napsané, tak mi to vezme. Nandala jsem si tedy sluchátka do uší a přestala jsem vnímat okolí. V Enniscorthy jsem jen tak zběžně koukla dopředu, jestli už se nastupuje. Jenže pan řidič na mě zřejmě něco volal, záhy jsem se dozvěděla, že přestupuji v Ennisu a ne ve Wexfordu, jak jsem si původně myslela. Ještě jsem se ho zeptala, jestli si je tím jistý, tak se zasmál a odpověděl, že vzhledem k tomu, že je řidič autobusu, tak je. Tak jsem tedy vystoupila, řidiči zamávala a v duchu si říkala, že jsem ze sebe udělala pěknýho kreténa :D Když ono bylo na netu vážně napsaný, že přestupuju ve Wexu! Počkala jsem si na bus a za další hodinu už jsem byla ve Waterfordu. Ničím zajímavé město, nějak extra jsem ho sice nezkoumala, ale působilo na mě hrozně zvláštním dojmem. Negativním. Do setkání s Aničkou mi chyběla ještě půlhodina, tak jsem se vydala hledat záchody - mission impossible a už to vypadalo, že si budu muset vlézt někam za křovíčko, jinak to pustím :D (Nebojte, chtělo se mi jenom čůrat. Kdybych věděla, co tu noc zažiju, tak to klidně pustím doprostřed Watru. Ale o tom až později.) Nakonec mou chytrou hlavičku po 20 minutách běhání napadlo, že by záchody mohly být na vlakáči, kde jsem měla čekat na Anču. Samozřejmě byly. Zanedlouho přijel vlak i s Ančou a my se šťastně setkaly. Hned mě seznámila s irskými cikány, ne teda osobně (naštěstí), ale řekla mi jakou pěknou společnost jí (a nejen jí) dělali ve vlaku. Fakt jsem nevěděla, že cikáni můžou bejt i bílí! Prvně jsme měly namířeno ke Slovákovi. Ještě před obchodem jsem se ujišťovala, jestli fakt jako můžu říct DOBRÝ DEN a on mi odpoví DOBRÝ DEN - a on fakt odpověděl! 2. Vánoce a hned 3. z toho, co všechno jsem tam viděla :D Chtěla jsem vanilkovýho Pribiňáčka, ale smůla, byla jen čokoláda. Tak jsem si koupila rohlíky, KOFILU!! (5x), Milu, Fidorku a Nugetu. Nic z toho už samozřejmě nemám, ale byla to nádhera zase jíst starý dobrý český sušenky :D Po Slovákovi jsme se vydaly na setkání s Němkou, která je aupair v Aniččině bývalé rodině. Byla divná, moc dlouho jsme s ní nezůstaly. A snědla mi dva věnečky! Ano, hádáte správně, měly jsme věnečky!!! Tady vidíte, jakou z toho mám ještě teď radost :D Ještě jsme si objednaly indiánky, ale ty já nerada. Věnečky byly úžasný, nejradši bych si zajela pro ještě tak 3 dávky :D Dělá je nějaká Češka ve Watru. A ještě spoustu dalších českých zákusků :-) Dál už se nám nechtěly tahat tašky/batohy a taky krabice se zákuskama, a tak jsme sedly na bus do Tramore. Šly jsme se ubytovat do hostelu. Byla to moje úplně první noc v hostelu (v shared roomu), tak jsem na to byla zvědavá. Čekala jsem koncentrák, ale nic takového se kupodivu nekonalo - pokoj pěkný, záchody pěkné, sprchy taky a dokonce tam byla i kuchyňka, kde se člověk nemusel bát něco položit na linku a byla tam společenská místnost s telkou a knížkama! A taky trůny, které jsme s Aničkou hned obsadily a pojídaly naše zákusky. Plánovaly jsme pak na nich vystřízlivět, ale to se nám povedlo ještě před návratem do hostelu :D Chvíli jsme byly ještě na pokoji a odvážně jsme testovaly Bertíkovy fazolky 1000x jinak - samozřejmě to byly jen obyčejné Jelly Beans, ale ono to k Bertíkům fakt nemělo daleko, některý příchutě stály za to :D Jak jsme si krásně užívaly samotu na šestipostelovém pokoji, tak tam vzápětí přišly dvě zmalovaný Irky, stěží řekly Hi, ale hned zas odešly, tak jsme si myslely, že třeba jen obchází místní hostely a k nám nepůjdou. Spletly jsme se, ale to jsme zjistily až později. K večeru jsme vyrazily na pláž, přičemž cestou jsme se zastavily v Las Vegas zahrát si nějakou tu ruletku a pár automatů. Ok, tak jsme byly jen v herně, ale připadaly jsme si jako v Las Vegas! :D Anička vyhrála €0.60 v ruletě a já €0.40 v takových těch automatech, kam člověk strká drobný a ty drobný posouvaj další drobný, který pak padaj. Nechaly jsme tam samozřejmě víc než jsme vyhrály. Hned vedle byl zábavní park, kde jsme vlezly na klády, namočily jsme se a šly se usušit na mini horskou dráhu, která ale stála za to, ječely jsme jak kravky skoro celou dobu :D Pak už jsme se jen procházely po pláži a čekaly na Aničky kamarády, taky Čechy. Dočkaly jsme se a společně jsme vyrazily do místní hospůdky, kde jsem ochutnala Guinnesse, který mi nejdřív chutnal a po pár locích přestal chutnat - já a pivo asi nikdy nebudem kamarádi, ať je český nebo irský :D (nebo dánský, který jsem taky ochutnala) V hospůdce bohužel chyběla hudba, což byl můj jediný požadavek na večer, tak jsme se už jen s Ančou přesunuly do jiné hospůdky, kde sice nebyla tradiční irská, ale hrála tam moc pěkná mladá kapela, na kterou jsme z našeho stolu měly parádní výhled :D Po třech kapitánech jsme zpívaly a bubnovaly na skleničky brčkama a byly jsme rády, že už nás tam nikdy nikdo neuvidí. O půlnoci jsme se přesunuly na pláž, kde nás otravovali nějaký kreténi z Limericku, co vypadali na 15, ale tvrdili, že jim je 21 :D Tak jsme to tedy zabalily, chvíli si ještě povídaly na hostelu, zanadávaly si na Irky, které měly věci i na našich postelích a bylo vidět, že se nám hrabaly ve věcech a bylo vcelku prozíravé jít spát včas. Protože teď to přijde: Přesně jak jsme předpokládaly, Irky přišly (byly 4) totálně nažrané ve 3:00 na pokoj a pořád zhasínaly - rozsvěcely, odcházely - přicházely. Celou dobu jsem nespala a za asi hodinu se to všechno uklidnilo. Tipuju si, že jsem spala asi tak 15 - 20 min a najednou PRÁSK - rána jako z děla, tak jsem se posadila na postel a milá nalitá Irka, co spala nademnou, spadla z postele. Jenže ona se nehejbala! Obě jsme se s Aničkou ptaly, jestli je ok, nic. Po chvíli se začla zvedat, držela se za záda, tak jsme se ptaly ještě jednou, nic. Já i Anča jsme si teda už chtěly zpátky lehnout, ale ona si najednou začala stahovat sukni a kalhotky! To jsem na ní jenom čuměla a v duchu si říkala 'What the hell are you doing??'. No, u okna bylo takové kožené sedátko. Ty holky na něm měly věci. Už víte, co se dělo dál? Ano, ta slečna si sedla na to sedátko a začala čůrat! Lépe řečeno chcát, protože to trvalo snad věčnost :D Chvíli jsem na ní v němém úžasu koukala, záhy mi došlo, že se mi to nezdá, tak jsem na ní lehce zvýšeným hlasem houkla, že tohle jako fakt není záchod! Nezájem. Anička zatleskala a zaječela na ní 'Heyyyy!', nezájem. Když skončila a začala šmátrat po toaleťáku, už jsme se s Ančou musely smát, protože to ani jinak nešlo :D Slečna tedy mávla rukou, že na to jako kašle a s tím holým pochcaným zadkem si sedla na Aničky postel. Ta jí jenom s křikem shodila na zem a tak jak spadla, tak taky usnula :D Asi za 5 minut přišla poslední z Irek, tak jsme jí to všechno hezky vyprávěly, protože ta byla sice opilá, ale dalo se s ní mluvit. Kecaly jsme asi hodinu a půl a kolem půl šesté ráno jsme šly spát. Všechny jsme se probudily v půl desáté, tak jsme to té slečně převyprávěly, ony se odmalovaly (jo, to byl zážitek je vidět bez makeupu!), namalovaly a vypadly. My jsme odcházely akorát když do našeho pokoje přišli uklízeči, tak jsme jim sdělili, že ta louže pod sedačkou není voda ani pivo, nýbrž moč, chvilku poslouchaly jak se hadájí, kdo to uklidí a šly jsme zase na pláž. Odpoledne přijeli Míša s Romanem (to jsou ti Aniččiny kamarádi, v sobotu s náma byl ještě Luďa) a protože byl krásný horký irský den (teplotu odhaduju tak na 22° + do toho studený vítr), šli jsme se koupat! Nahodila jsem plavky a odvážně jsem vlezla do ledového moře. Vydržela jsem tam asi 5 - 10 min a musela jsem zase ven, protože jsem přestávala cítit některé části mého těla :D Ale jelikož jsem děvče otužilé, vlezla jsem tam později ještě jednou. Po skvělém odpoledni na pláží jsme se už jen odebrali na bus, kde nás Míša s Romanem nechali a my už s Ančou pokračovaly do Watru samy. Tam jsme šly akorát na vlakáč, rozloučily jsme se a slíbily si, že přespříští víkend pojedeme zbořit Dublin! :D Jak se znám, určitě jsem spoustu věcí zapomněla do článku napsat a jestli mě ještě něco napadne, hodím to sem pod čáru. Mám mraky fotek, které ale upravím až kdoví kdy. A to rajče možná založím až z ČR :DV pátek nás čeká wedding a tohle je mých posledních 14 dní tady. Achjo. Dnes je poslední premiéra Harryho Pottera a já tam nejsem. Achjo.
