CELÝ DEN SE BUDU SNAŽIT MYSLET POZITIVNĚ, VŽDYŤ UŽ CHYBÍ JEN KOUSÍČEK K TOMU, ABY SE MŮJ SEN SPLNIL!
A ještě sem večer asi něco napíšu :)
Sunday 29 May 2011
1 day to go
A mé nadšení vystřídala nervozita a tak trochu smutek. Je to normální? Taky se vám den před odletem najednou nikam nechtělo? Mám pocit, že celý zítřek (a nebo i dnešek..?) probrečím a zítra nebudu schopná zavřít dveře od bytu, protože mi budou hlavou prolétat myšlenky jako: 'Jakmile zavřu dveře, ségru a pejsky uvidím až za dva měsíce.'. V tomhle opravdu nemám ráda svojí povahu. Včera jsme byli na oslavě šedesátin jednoho známého a já si tam povídala se slečnou, která byla před 10 lety aupair v Německu. Prokecaly jsme celý večer a když byla asi tak jedna ráno, uvědomila jsem si, že ZÍTRA odlítám. V tu ránu se objevila nervozita a nějak mě stále nechce pustit. Během dneška se budu snažit myslet jen na to pozitivní, ono to rychle uteče a zase je všechny uvidím. Teď mě čeká pečení perníčků (díky oslavě jsem to nestihla dřív...) a hlavně balení, to bude asi něco. Večer už jenom poslední procházka s pejsky, která se asi bez slz neobejde... :)
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
Neboj, to určitě zvládneš! :) Přeju ti hodně štěstí.
ReplyDeleteDěkuju :) Byla to jenom nějaká ranní deprese, teď balim a jsem natěšená :)
ReplyDeleteUplně normální :-) Při prvním a druhym odletu sem byla nervózní, normální strach z neznáma...ale tenkrát jsem myslim nebrečela :-) Ale poprvé sem letěla s plánem zůstat 5 měsíců :-) Třetí odlet už byl horší, to se mi FAKT nechtělo, ale bylo to taky hodně tim, že byla zima...v Londýně bylo pořád šedivo, vlhko, opravdu kosa jak blázen, pořád tma,...
ReplyDeleteČtvrtej odlet už byl lepší, to sem věděla, že je to naposled, bylo skoro léto, v Anglii krásně a já se rozhodla si ty poslední 3 měsíce jenom užívat :-))
Jinak dva měsíce jsou strašně krátká doba, to uteče tak neskutečně rychle, až ti to bude líto :-)
Jojo, párkrát se vyspim a budu zase doma. A určitě se mi tam nejvíc začne líbit až ke konci... :-) Teďka už mám sbaleno a těším se, no zítra touhle dobou už budu snad sedět s Cate v autě :-)
ReplyDelete