Welcome to Ireland!

V první řadě chci poděkovat každému, kdo sem chodí, ani jsem nečekala, že to bude někdo číst :)) Snad to moje blábolení ještě nějakou chvíli vydržíte :D

30.5., půl sedmé ráno. Zvoní mi budík. Naposledy v mojí české postýlce! Se všema jsem se rozloučila, naházela poslední věci do kufrů, osušila slzy a mohli jsme vyrazit do Tachova, kde stál tátův kamion. Čekala nás asi pětihodinová cesta ve třicetistupňovém vedru. Amazing! Uteklo to ale rychle a záhy jsme byli u Frankfurtského letiště na dálnici. Po menších komplikacích jsme našli místo k parkování (s kamionem to opravdu nebylo jednoduché), popadli jsme kufry a hurá na to největší letiště ve střední Evropě. Všichni mě strašili, že jsem blázen letět poprvé z tak velkého letiště - ale světe div se, my našli úplně všechno a na první pokus. Na letišti jsme byli v předstihu, takže jsme se usadily naproti 'naší' check-in přepážce a čekali. Vedle mě seděla paní, která měla typicky irský vzhled - menší postava, zrzavé vlasy a sympatický obličej. Letěla s námi :) K check-inu jsem šla se staženým žaludkem kvůli váze kufru. Měl 19,7 kg, uff! S palubním lístkem jsme šli nahoru na terasu pozorovat přílety a odlety. V 18:45 přiletělo letadlo, se kterým jsem měla za pár chvil letět. Rozhodně nejhezčí ze všech :))

Už byl pomalu čas se rozloučit a jít ke 'gate'. Objala jsem rodiče, znovu osušila slzy (které jsem pak sušila ještě několikrát :)) a při čekání na pasovou kontrolu jsem si pořád dokola opakovala: 'Šárko, ty ses totálně zbláznila...' :D Prohlídka proběhla v pohodě, žádné bomby jsem nevezla, a tak jsem byla propuštěna k čekání na autobus k letadlu. Čekala jsem jen malou chvíli a zanedhlouho jsem se ocitla v letadle. Seděla jsem vepředu ve 4. řadě u okýnka (u checkin mi dal pán vybrat :)), vedle mě nikdo a v uličce nějaký pán. Vzlet se mi hodně líbil, sledovala jsem jak se Frankfurt pořád zmenšuje a zmenšuje a pak už jsme byli moc vysoko a přes hustou oblačnost jsem neviděla vůbec nic. Mraky se protrhaly nad jižní Anglií a já jakorát viděla jak se dvě řeky vlévají do moře :) Pak znovu oblačnost a nad Irskem už jsme letěli tak nízko, že jsem viděla vše. Nádhera! Stejné nebo podobné domečky v malých vesničkách a zelená úplně všude. Přistání bylo taky skvělé, vylezla jsem z letadla, vyzvedla si kufr, kterému se naštěstí nic nestalo a hurá za mojí novou irskou rodinou do příletové haly, která byla asi tak 5x menší jak ta frankfurtská :) Cate s Oliverem a Caoimhe se opozdili, takže jsem si ještě chvilku poseděla a psychicky se připravovala na setkání :D Hned jak vešli, tak jsem je poznala, objali jsme se a šlo se do auta :) Caoimhe byla hooodně shy, nemluvila se mnou asi dalších 20 minut, ale potom v autě se rozjela. A to bylo něco! Nebyla k umlčení, zastavení, nic! :D Pořád chtěla dělat fight s medvědem a mikinou, hrát barvy, apod. :D Ale abyste si nemysleli, že je rozmazlená, tak to vůbec. Zkrotit se dala, sice jen na chvíli, ale dala a rodiče jí nenechali mě pořád 'otravovat'. Říkali, že musím být tired a tak. Ale mně to ani moc nevadilo, jen jsem si znovu říkala, že jsem se zbláznila :D Dojeli jsme domů, podívala jsem se na spící Aoibhin a Niamh, dala si hug a kiss s Caoimhe a šlo se spát do mého krásného pokoje :) Mám zatím jednu špatnou mobilovou fotku postele, ale tak aspoň něco. Je skvělá :)

Klárka se u minulého článku v komentářích ptala jak se mi letělo s AerLingus, tak tady je odpověď:

Příště bych si je vybrala určitě znova, letušky milé, vzlétali jsme na čas, přistávali také a navíc mají krásná letadla :)) Kufr také v pořádku a mám pocit, že to příruční ani nějak extrémně neřešili. Takže určitě dobrá volba :)