Víkend v Dublinu a tak trochu v Kilkenny

Původní plán byl odjet v sobotu ráno do Dublinu s celou rodinou. Stephanie se ale rozhodla, že chce zůstat ještě pár dní navíc a Frank byl narychlo pozván na rozlučkovou party se svobodou svého kamaráda. Do Kilkenny! Frank mě tedy vyhodil v Kilkenny (v půlce cesty jsem zjistila, že jsem nechala deštník a svetr v Sebastianovo kočárku), kde se náhodou nacházela i Anča, protože tam byl Arts festival. Strávily jsme tedy společně už opravdu poslední dvě hodiny, šly do oblíbených charity shopů a objevily jsme fastfood v ryze americkém stylu. Anča se tam hrozně chtěla jít podívat, tak jsme šly a vážně jsem se cítila jako v Americe!! :D Interiér a i oblečení personálu bylo dokonalé a k tomu tam hrála typicky americká hudba. Chtěly jsme se jen podívat dovnitř, ale hned při vstupu se k nám přitočila paní s otázkou, který stůl bychom rády. Nebylo úniku, tak si Anča dala kuřecí bagetu. Já nic, protože ve fastfoodech jím akorát tak hranolky nebo samotné kuře a ani na jedno jsem neměla chuť :D Po jídle jsme rychle běžely do Dunnes pro můj milovaný kabát. V Corku totiž neměli mojí velikost :D V 7 jsem sedla na bus do Dublinu, bez deštníku a svetru, jen v šatech a modlila jsem se, aby mě taxikář, kterého budu muset požádat o odvoz, nenatáhl o peníze nebo v horším případě neokradl, neznásilnil :D Nic z toho se naštěstí nestalo, tak jsem si oddychla. Avšak vylezla jsem z taxíku a zase jsem se nadechla. Měla jsem čekat na Frankovo rodiče, u kterých jsem přespávala, v hotelu naproti divadlu, kde zrovna byli na představení. Ehm, tipuju, že ten hotel měl minimálně 4 hvězdičky, fakt jsem si tam připadala jak idiot, aspoň jsem teda měla ty šaty :D Sedla jsem si do restaurace a objednala si čaj. Normální člověk jako já by čekal prostě šálek čaje s lžičkou, podtalířkem a cukrem. Slečna mi přinesla šálek, zákusek, misku se třemi druhy cukrů, konvici s čajem a dvoudílné, prapodivně vypadající sítko. Snažila jsem se tomu sítku přijít na kloub, ale bezúspěšně. Viděli jste Pretty Woman? Pamatujete si tu scénu, jak byla na večeři a kolem ní bylo 20 příborů a ona chudák nevěděla co s tím? Tak nějak jsem si připadala. Vzdala jsem tedy boj se sítkem a začala jsem si nalévat čaj do šálku. Nečekaně byl čaj sypaný, takže mi v něm plavaly ty mrchy. Vzala jsem oba díly sítka a dala je do šálku. Spodní mistička, jak jsem později zjistila, že je mistička, spadla už do nalitého čaje a jelikož byla z kovu, záhy se stala vařící. Seděla jsem u stolu nejblíž k baru, takže jsem čekala, až odejde obsluha a já si budu moct vylovit mističku. Zvládla jsem to a od té doby jsem věděla, jak se ono pekelné sítko používá. Žádný další trapas se mi už naštěstí nestal a odjela jsem s Frankovo rodiči k nim domů. Kdo by si myslel, stejně jako já, že budeme celou dobu mlčet, tak se mýlil. Šla jsem spát pár minut po půlnoci, protože jsme seděli dole a kecali :D Sheila, Frankovo maminka, nemohla uvěřit tomu, že znám Oscara Wildea a je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Taky mi řekla, že už potkala hodně cizinců, ale moje angličtina je z nich nejlepší. No řeknu vám, cítila jsem se tam jak u vlastní babičky :D Ráno se mi nejdříve podařil rozhoukat alarm, potom jsme posnídali, pokecali a jela jsem do Dublinu na sightseeing a last minute shopping. První jsem se rozhodla obejít památky, ale hned jak jsem vylezla z busu, začalo pršet. Já, bez deštníku a svetru, jsem byla donucena si jít jeden koupit, ale samozřejmě hned jak jsem vylezla z obchodu, přestalo pršet a za celý den nespadla ani kapka :D První jsem chtěla vidět sochu Oscara Wildea. Chvilku mi trvalo, než jsem jí našla, ale našla a lidi si museli myslet, že jsem magor, když jsem obcházela sochu a fotila jí ze všech možných úhlů. Potom jsem šla hledat Oscarův dům. Obcházela jsem blok a dům nikde. Kousek ode mě jsem viděla stát nějakého pána, který se zoufalým výrazem koukal do mapy a hned mi bylo jasné, že hledá to samé. Procházela jsem kolem něj a říkala jsem si, že by bylo vtipný, kdyby se mě zeptal, kde ten dům je. Ano, zeptal :D Tak jsem mu řekla, že hledám to samé a že mu bohužel nepomůžu. ‚A ty nejsi z Dublinu?‘ zeptal se. Říkám: ,ne, já jsem z ČR.‘ Vyvalil na mě oči a cožeee, ty nejsi z Irska? Nejsem no, chudák musel být asi hluchej, moje angličtina se sice zlepšila, ale ten bloody českej přízvuk tam pořád hodně je :D No tak jsme se zakecali a hledali dům společně. Byl to Francouz a přijel do Irska na dovču na týden. Za chvíli jsme dům našli, tak jsme se rozloučili a já šla do obchodu, který mě zaujal při hledání toho domu. Byly na něm ještě originální nápisy Chemist – Drugist a vevnitř byly knihy a starožitnosti. Něco pro mě! Vešla jsem, chvíli si prohlížím knihy a v tom se se mnou dá pan prodavač do řeči. Ptal se mě odkud jsem, co tu dělám, co studuji, co chci studovat apod. Řekl mi, že James Joyce v jedné ze svých knih zahrnuje tenhle obchod do příběhu. Někdo (už nevím kdo) vejde do obchodu a koupí si mýdlo. Tak jsem si to mýdlo koupila taky :D Pán mi dal pak i tu pasáž přečíst J Pozval mě na večerní čtení a na následnou pintu v hospodě, ale já bohužel nemohla L To mě vážně štvalo, protože by to mohl být skvělý večer! Alespoň mě tedy vzal vedle do kavárny, kterou vlastní Čech Honza J Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem shy, ale to asi Irové neznají, a tak jsem si nakonec hezky česky pokecala s Honzou, který přijel do Irska na měsíc a už je tam čtyři roky a vracet se neplánuje. Závidím J No řekněte, stalo by se tohle v Česku? Ne. Alespoň já to nikdy nezažila a ani neslyšela nikoho vyprávět. Zbytek dne už nebyl zajímavý, lítala jsem po obchodech a sháněla poslední potřebné věci a v 5 jsem se unavená vydala zpět k Frankovo rodičům. V autobuse jsem seděla nahoře, jupí :D Dali jsme si večeři, popovídali a byl čas jet k Frankovi. První jsme jeli zamávat Bonu Voxovi a dalším několika celebritám do Dalkey a až pak jsme jeli k němu domů. Ne vážně, Dalkey je čtvrť, kde žijí irské celebrity a taky high society lidé. Vyrůstala tam i Stephanie, ehm. Teď žijí hned ve vedlejší čtvrti. Dům mají krásný, v anglickém cihlovém stylu a vevnitř uklizeno neskutečným stylem :D Bála jsem se na cokoliv sáhnout :D Vytahali jsme kufry nahoru do pokoje a šlo se balit a třídit věci, které pošlu. Dělala jsem to asi 2 hodiny a celkové skóre jsou tři malé krabice a tři střední. Ale ty malé jsou opravdu malé. Přijdou mi na začátku září a už se nemůžu dočkat J Mám tam všechny své milované knížky. Dobalila jsem a šla jsem ještě na skype, mluvila jsem se ségrou a bylo vážně těžký jí neříct, že se už za pár hodin uvidíme. Ale zvládla jsem to a šla spát v 1:30 am. Budík hezky na 3:00 am. Vzbudila jsem se, šla na záchod a rozhoukala alarm, yipee :D Z domu jsme odjížděli ve 3:45 na bus, Frank tam se mnou ještě čekal, rozloučili jsme se a já sedla do busu na letiště… A pokračování příště v článku o celém pondělku.

Poznámka pod čarou: Jedna noc v hotelu Conrad vyjde nejlevněji na €200, což je skoro 5000 Kč. Toto byla nejnižší cena, nejvyšší byla něco málo přes €300. Moc pěkné :-) Divím se, že mě čaj stál jen €5.