Zabaleno, vyklizeno, prázdno.

'The room looks like when I arrived. Exactly the same.' Právě teď už Eszter pravděpodobně sedí u Cate a Olivera v autě. U MOJÍ rodinky. Přibližně tak za hodinu a půl se uvidíme. Nevím, jestli na ně počkám nebo půjdu spát. Myslela jsem si, že Aoibhin nerozumí tomu, když brečím. Aspoň to vždycky tak vypadalo, ale možná to bylo tím, že to prostě neviděla. Dneska to bylo docela obvious. Nejdřív ráno. Beruška moje měla takovej nechápavej výraz a pořád mě objímala a říkala mi, že mi pomůže s nádobím. Potom teď večer, těsně po hysterii kvůli vyklízení pokoje. Zeptala se mě proč brečím. Pak mi pořád dokola opakovala Don't cry a what's wrong. Pak mi řekla I love you a objímala mě. Jak mám odsud odjet? Pardon, ale na článek z Kilkenny a ani na žádný jiný článek se teď moc necítím. Možná si říkáte, že jsem hysterka a přeháním, ale tak to prostě je. Byla jsem tu jen dva měsíce, ale mně přijde, že jsem tu for ages. Tak jen pár fotek.

Zítra balím...

...jo. Je to tak. Maďarka přijíždí ve středu večer, takže se musím sbalit a uklidit pokoj. Budu spát u Caoimhe. Bude to děsně divný a já už jsem tak týden v depresi, kdy mě rozbrečí každá zmínka o odjezdu. Bylo to tuším v pátek, Aoibhin seděla u stolu, zakřenila se a řekla 'I want you to go home.', tak jsem řekla 'Bye!' a odešla jsem. Slyšela jsem Aoibhin se smát a volat 'Noooo!'. To je totiž taková naše hra, hrozně se u toho směje a baví jí to :D Tak jsem se vrátila a říkam jí 'But I'm going home the next week.' A vysmátá: 'No you're not.' Já: 'Yes I'm really going home.' A ještě vysmátější: 'Noooooo!'. Jsem si teda pobrečela, večer jsem balila na víkend a unavená jsem (pozor, bez slz!) šla spát. V neděli jsem naposledy viděla Caitrionu, Oliverovo sestru, s maličkým Ryanem, kterému bude zítra týden. Je to fakt hrozně depresivní se tady se všema loučit s tím, že je možná ještě někdy uvidím a nebo taky ne. Večer pak za mnou Cate přišla a ptá se mě jestli jsem a bit sad, že je odjíždim. Moje odpověď byla I wish I could say a bit a začala jsem brečet. Fakt mě to štve, ani nevíte jak! Připadam si jak nějaká hysterka, ale fakt to nejde ovlivnit. Tak mi Cate řekla 'Ohh Šárka, don't be so sad, I will be too, very, but I have to get over it really quickly because of the new aupair and you too, you're going to a new family.' Jsem vydala takový pochybný hmm a Cate ještě dodala 'You can come the next summer!'. Nevím, jestli to nebylo jen jako utěšení, ale možná to myslela vážně. Před pár dny jsem se ptala jestli po Eszter budou hledat novou AP a ona že určitě. Zeptám se, poslední den nebo ve čtvrtek se určitě zeptám. Kdyby ne na rok, aspoň na léto! Uvidíme. Jsem vám jenom chtěla dát vedět, co mě teď čeká v nejbližších dnech. Zítra poslední den sama, rozhodla jsem se, že udělám žemlovku. Večer balit a snažit se nějak uklidnit svůj záchvat hysterie. Ve středu večer přijede Eszter. Ve čtvrtek jí budu všechno ukazovat. A pátek.... Ne, pátek nebude. Zastaví se čas, už na tom pracuju! Zítra snad napíšu delší článek o víkendu a dalších pár věcech. Předtím, než začnu balit...

Problem solved

Všechny moje pocity se potvrdily, Cate na mě byla naštvaná, právem i neprávem. Původně jsem se tu chtěla rozepsat, ale napíšu to jen stručně, nechci se v tom už vrtat, chci zapomenout na jedinou vadu na kráse mého pobytu v rodince. Celé to bylo kvůli pátku, weddingu. Celý den byl hrozně nezorganizovaný a já dělala úplně něco jiného, než jsem měla, nevědomky. Všechno jsme si vysvětlily včera ráno a je to zase v pohodě. Uf! Ta atmosféra byla fakt strašná a hrozně mě to mrzelo. Zvlášť když má Cate tenhle týden dovolenou. Dneska jsme tedy byly v KidZone, což je indoor playground, kuličky (to samé jako bývalo v Carefourru, jestli si ještě někdo pamatuje :D), klouzačky, šplhání a spoustu dalších blbostí. Nevěřili byste jak já si to užila!!! :D Celou dobu jsem po těch věcech lezla s Aoibhin, protože beze mě prostě nechtěla a bála se. Tak jsem se klouzala po skvělých klouzačkách a válela se v kuličkách jako kdyby mi bylo 8 :D V průběhu týdne bychom měli vyrazit na pláž, ale nevím, jestli to bude na koupání. Kdyžtak třeba uskutečním ty fotky, co mám v hlavě už od Courtownu :) O víkendu pojedu asi do Kilkenny, protože Dublin budu mít šanci vidět s novou rodinou a Anička je jistě jen ráda, že do Dubu nepojede :D Navíc jsem Kenny chtěla vidět a mrzelo mě, že mi to nevyšlo. Vyjde, snad :) Po víkendu mě čekají poslední 3 pracovní dny, potom čtvrtek a pátek nejspíš odjezd... Už zase nechci domů (do jiné rodiny).

The wedding day(s)

Určitě se všichni těšíte na spoustu fotek, skvělých zážitků ze svatby a jste připraveni mi to všechno závidět. Zklamu vás. Jaké to bylo? Popíšu to asi takhle - až si příště budu hledat rodinu, první otázka, na kterou se zeptám bude, jestli v té době není na obzoru nějaká svatba a pokud odpoví ano, se zvořilým díky rodinu odmítnu. Proč? Pěkně se usaďte a doneste si nějakou čokoládu pro lepší náladu, protože v tomhle článku se neobjeví ani jedna optimistická věta.

Vše začalo v pátek 15.7. Celý barák byl na nohou a ve stresu. Já nevěděla, kde mi hlava stojí a i přes to jsem měla pocit, že Cate má pocit, že nedělám dost. (to byl ale možná vážně jen můj pocit, těžko říct...) Uklidila jsem kuchyň, která vypadala spíš jako po výbuchu bomby než po obědě a s tím, že mi zbývá hodina na přípravu jsem letěla nahoru a vzápětí zase dolů se osprchovat. V půlce sprchování na mě klepal Oliver, který se nutně a rychle potřeboval sprchnout, jelikož odjížděli o něco dřív než já a Aoibhin. Tak jsem ještě pomalu s kondicionérem na hlavě vyletěla ze sprchy, oblíkla se a rozloučila se zbytkem rodiny právě odjíždějící na wedding. Připravila jsem sebe, připravila jsem Aobihin, dorazily jsme na wedding - právě včas! Všichni už vycházeli z kostela, tak jsem akorát udělala pár fotek a asi za 15 min jsme zase odjížděly. Pršelo, mimochodem. Odpoledne si holky vzala Kathleen, tak jsem vysála a vytřela a mrtvá jsem padla na gauč a koukala na HP. Holky naštěstí usnuly docela rychle, Kathleen přijela ve 23:00 a já šla spát. V sobotu jsem tu byla s holkama sama celý den, kromě obědu, který byl u Kathleen. Večer akorát přijela Cate pro nějaké věci a jela zase zpátky. Uložila jsem děti, lehla si na gauč a už jsem si chtěla pustit dalšího HP, když v tom začala Aoibhin brečet. Nemohla jsem totiž najít jejího teddyho, na kterém je absolutně závislá. Místo teddyho jsem jí dala plyšového psa, následně panenku, následně hello kitty, ale všechno skončilo vedle postýlky a Aoibhin brečela každých asi tak 5 minut. Barák jsem mezitím převrátila naruby asi 20x, ale teddy prostě NIKDE! V půl jedenácté večer, když už jsem byla absolutně zoufalá a zralá na zásah psychiatra, jsem na sebe vzala bundu a šla hledat teddyho do deště a větru na zahradu. Samozřejmě tam byl, totálně promáčený. Snažila jsem se Aoibhin vysvětlit, že teddy se na ní bude koukat ze země vedle postýlky, ne. Vzala jsem fén a jala jsem se sušit medvěda. Půl hodiny mi to trvalo a medvěd stejně nebyl suchej, tak jsem znovu zkusila taktiku medvěd na zemi s tím, že mu udělám postýlku. Souhlasila. Udělaly jsme postýlku, já zhasla světlo a oddychla jsem si. Špatně! Ozval se hysterický řev, It's daaaaaaaaaaark! Ne asi, když je jedenáct večer a normálně se usíná kolem osmý, devátý! Nechala jsem rozsvíceno. Řev. Šly jsme se uklidnit do obýváku a já rezignovala, dala jsem jí mokrýho teddyho a dítě konečně usnulo. Bylo asi 23:15. Šla jsem straight to the bed a těšila se na big sleep, protože mám dneska volno. Seběhla jsem dneska dolů (kde byl mimochodem Oliverovo mladší brácha, ehm), s úsměvem na tváři, který mi ovšem od Cate nebyl oplacen. Zdá se mi, že je na mě naštvaná a já nemám nejmenší ponětí proč... Dneska večer se jí na to chci zeptat, protože tenhle vzduch se nedá dýchat a já se nechci svých posledních 14 dní dívat na zamračenej xicht (navíc aniž bych věděla, co je špatně). Možná je to zase jen můj pocit, přijeli ve 4 ráno a moc toho nenaspali, ale zdálo se mi, že na ostatní byla milá. Říkám vám, je to na psychiatra. Dneska se mi poprvé opravdu chce jet domů.

P.S.: To 'právě včas' je ironie, kdyby to někdo nepochopil. Viděla jsem nevěstu, ženicha, cvakla pár fotek, pokecala s pár lidma a za 15 minut zase jela domů.

Tramore aneb fílila jsem se well!

Konečně jsem se dokopala k napsání článku z Tramore! Tyhle tři dny jsou lehce hektické, Niamh se chová minimálně na facku a všichni jsme nějaký vystresovaný. Cate nejvíc, ta byla dneska tak naštvaná, že jsem se bála i mluvit :D Ale nedivim se, to, co dneska předváděla Niamh... A v pondělí a i včera. Ale zpět k Tramore. Vyrážela jsem v sobotu v 10:20 z Camolina s papírem v ruce, na kterém jsem měla pouze opsanou rezervaci. Cate mi tvrdila, že to určitě nebude problém - no, problém to samozřejmě byl. Ješteže jsou řidiči v Irsku normální a slušný a ne jako ty idioti v ČR. Řidič mi řekl, že bych teda jako měla mít vytištěnej originál, ale že když jsem nevěděla, že to nemůžu mít jen napsané, tak mi to vezme. Nandala jsem si tedy sluchátka do uší a přestala jsem vnímat okolí. V Enniscorthy jsem jen tak zběžně koukla dopředu, jestli už se nastupuje. Jenže pan řidič na mě zřejmě něco volal, záhy jsem se dozvěděla, že přestupuji v Ennisu a ne ve Wexfordu, jak jsem si původně myslela. Ještě jsem se ho zeptala, jestli si je tím jistý, tak se zasmál a odpověděl, že vzhledem k tomu, že je řidič autobusu, tak je. Tak jsem tedy vystoupila, řidiči zamávala a v duchu si říkala, že jsem ze sebe udělala pěknýho kreténa :D Když ono bylo na netu vážně napsaný, že přestupuju ve Wexu! Počkala jsem si na bus a za další hodinu už jsem byla ve Waterfordu. Ničím zajímavé město, nějak extra jsem ho sice nezkoumala, ale působilo na mě hrozně zvláštním dojmem. Negativním. Do setkání s Aničkou mi chyběla ještě půlhodina, tak jsem se vydala hledat záchody - mission impossible a už to vypadalo, že si budu muset vlézt někam za křovíčko, jinak to pustím :D (Nebojte, chtělo se mi jenom čůrat. Kdybych věděla, co tu noc zažiju, tak to klidně pustím doprostřed Watru. Ale o tom až později.) Nakonec mou chytrou hlavičku po 20 minutách běhání napadlo, že by záchody mohly být na vlakáči, kde jsem měla čekat na Anču. Samozřejmě byly. Zanedlouho přijel vlak i s Ančou a my se šťastně setkaly. Hned mě seznámila s irskými cikány, ne teda osobně (naštěstí), ale řekla mi jakou pěknou společnost jí (a nejen jí) dělali ve vlaku. Fakt jsem nevěděla, že cikáni můžou bejt i bílí! Prvně jsme měly namířeno ke Slovákovi. Ještě před obchodem jsem se ujišťovala, jestli fakt jako můžu říct DOBRÝ DEN a on mi odpoví DOBRÝ DEN - a on fakt odpověděl! 2. Vánoce a hned 3. z toho, co všechno jsem tam viděla :D Chtěla jsem vanilkovýho Pribiňáčka, ale smůla, byla jen čokoláda. Tak jsem si koupila rohlíky, KOFILU!! (5x), Milu, Fidorku a Nugetu. Nic z toho už samozřejmě nemám, ale byla to nádhera zase jíst starý dobrý český sušenky :D Po Slovákovi jsme se vydaly na setkání s Němkou, která je aupair v Aniččině bývalé rodině. Byla divná, moc dlouho jsme s ní nezůstaly. A snědla mi dva věnečky! Ano, hádáte správně, měly jsme věnečky!!! Tady vidíte, jakou z toho mám ještě teď radost :D Ještě jsme si objednaly indiánky, ale ty já nerada. Věnečky byly úžasný, nejradši bych si zajela pro ještě tak 3 dávky :D Dělá je nějaká Češka ve Watru. A ještě spoustu dalších českých zákusků :-) Dál už se nám nechtěly tahat tašky/batohy a taky krabice se zákuskama, a tak jsme sedly na bus do Tramore. Šly jsme se ubytovat do hostelu. Byla to moje úplně první noc v hostelu (v shared roomu), tak jsem na to byla zvědavá. Čekala jsem koncentrák, ale nic takového se kupodivu nekonalo - pokoj pěkný, záchody pěkné, sprchy taky a dokonce tam byla i kuchyňka, kde se člověk nemusel bát něco položit na linku a byla tam společenská místnost s telkou a knížkama! A taky trůny, které jsme s Aničkou hned obsadily a pojídaly naše zákusky. Plánovaly jsme pak na nich vystřízlivět, ale to se nám povedlo ještě před návratem do hostelu :D Chvíli jsme byly ještě na pokoji a odvážně jsme testovaly Bertíkovy fazolky 1000x jinak - samozřejmě to byly jen obyčejné Jelly Beans, ale ono to k Bertíkům fakt nemělo daleko, některý příchutě stály za to :D Jak jsme si krásně užívaly samotu na šestipostelovém pokoji, tak tam vzápětí přišly dvě zmalovaný Irky, stěží řekly Hi, ale hned zas odešly, tak jsme si myslely, že třeba jen obchází místní hostely a k nám nepůjdou. Spletly jsme se, ale to jsme zjistily až později. K večeru jsme vyrazily na pláž, přičemž cestou jsme se zastavily v Las Vegas zahrát si nějakou tu ruletku a pár automatů. Ok, tak jsme byly jen v herně, ale připadaly jsme si jako v Las Vegas! :D Anička vyhrála €0.60 v ruletě a já €0.40 v takových těch automatech, kam člověk strká drobný a ty drobný posouvaj další drobný, který pak padaj. Nechaly jsme tam samozřejmě víc než jsme vyhrály. Hned vedle byl zábavní park, kde jsme vlezly na klády, namočily jsme se a šly se usušit na mini horskou dráhu, která ale stála za to, ječely jsme jak kravky skoro celou dobu :D Pak už jsme se jen procházely po pláži a čekaly na Aničky kamarády, taky Čechy. Dočkaly jsme se a společně jsme vyrazily do místní hospůdky, kde jsem ochutnala Guinnesse, který mi nejdřív chutnal a po pár locích přestal chutnat - já a pivo asi nikdy nebudem kamarádi, ať je český nebo irský :D (nebo dánský, který jsem taky ochutnala) V hospůdce bohužel chyběla hudba, což byl můj jediný požadavek na večer, tak jsme se už jen s Ančou přesunuly do jiné hospůdky, kde sice nebyla tradiční irská, ale hrála tam moc pěkná mladá kapela, na kterou jsme z našeho stolu měly parádní výhled :D Po třech kapitánech jsme zpívaly a bubnovaly na skleničky brčkama a byly jsme rády, že už nás tam nikdy nikdo neuvidí. O půlnoci jsme se přesunuly na pláž, kde nás otravovali nějaký kreténi z Limericku, co vypadali na 15, ale tvrdili, že jim je 21 :D Tak jsme to tedy zabalily, chvíli si ještě povídaly na hostelu, zanadávaly si na Irky, které měly věci i na našich postelích a bylo vidět, že se nám hrabaly ve věcech a bylo vcelku prozíravé jít spát včas. Protože teď to přijde: Přesně jak jsme předpokládaly, Irky přišly (byly 4) totálně nažrané ve 3:00 na pokoj a pořád zhasínaly - rozsvěcely, odcházely - přicházely. Celou dobu jsem nespala a za asi hodinu se to všechno uklidnilo. Tipuju si, že jsem spala asi tak 15 - 20 min a najednou PRÁSK - rána jako z děla, tak jsem se posadila na postel a milá nalitá Irka, co spala nademnou, spadla z postele. Jenže ona se nehejbala! Obě jsme se s Aničkou ptaly, jestli je ok, nic. Po chvíli se začla zvedat, držela se za záda, tak jsme se ptaly ještě jednou, nic. Já i Anča jsme si teda už chtěly zpátky lehnout, ale ona si najednou začala stahovat sukni a kalhotky! To jsem na ní jenom čuměla a v duchu si říkala 'What the hell are you doing??'. No, u okna bylo takové kožené sedátko. Ty holky na něm měly věci. Už víte, co se dělo dál? Ano, ta slečna si sedla na to sedátko a začala čůrat! Lépe řečeno chcát, protože to trvalo snad věčnost :D Chvíli jsem na ní v němém úžasu koukala, záhy mi došlo, že se mi to nezdá, tak jsem na ní lehce zvýšeným hlasem houkla, že tohle jako fakt není záchod! Nezájem. Anička zatleskala a zaječela na ní 'Heyyyy!', nezájem. Když skončila a začala šmátrat po toaleťáku, už jsme se s Ančou musely smát, protože to ani jinak nešlo :D Slečna tedy mávla rukou, že na to jako kašle a s tím holým pochcaným zadkem si sedla na Aničky postel. Ta jí jenom s křikem shodila na zem a tak jak spadla, tak taky usnula :D Asi za 5 minut přišla poslední z Irek, tak jsme jí to všechno hezky vyprávěly, protože ta byla sice opilá, ale dalo se s ní mluvit. Kecaly jsme asi hodinu a půl a kolem půl šesté ráno jsme šly spát. Všechny jsme se probudily v půl desáté, tak jsme to té slečně převyprávěly, ony se odmalovaly (jo, to byl zážitek je vidět bez makeupu!), namalovaly a vypadly. My jsme odcházely akorát když do našeho pokoje přišli uklízeči, tak jsme jim sdělili, že ta louže pod sedačkou není voda ani pivo, nýbrž moč, chvilku poslouchaly jak se hadájí, kdo to uklidí a šly jsme zase na pláž. Odpoledne přijeli Míša s Romanem (to jsou ti Aniččiny kamarádi, v sobotu s náma byl ještě Luďa) a protože byl krásný horký irský den (teplotu odhaduju tak na 22° + do toho studený vítr), šli jsme se koupat! Nahodila jsem plavky a odvážně jsem vlezla do ledového moře. Vydržela jsem tam asi 5 - 10 min a musela jsem zase ven, protože jsem přestávala cítit některé části mého těla :D Ale jelikož jsem děvče otužilé, vlezla jsem tam později ještě jednou. Po skvělém odpoledni na pláží jsme se už jen odebrali na bus, kde nás Míša s Romanem nechali a my už s Ančou pokračovaly do Watru samy. Tam jsme šly akorát na vlakáč, rozloučily jsme se a slíbily si, že přespříští víkend pojedeme zbořit Dublin! :D Jak se znám, určitě jsem spoustu věcí zapomněla do článku napsat a jestli mě ještě něco napadne, hodím to sem pod čáru. Mám mraky fotek, které ale upravím až kdoví kdy. A to rajče možná založím až z ČR :D

V pátek nás čeká wedding a tohle je mých posledních 14 dní tady. Achjo. Dnes je poslední premiéra Harryho Pottera a já tam nejsem. Achjo.