Monday 25 July 2011
Zítra balím...
...jo. Je to tak. Maďarka přijíždí ve středu večer, takže se musím sbalit a uklidit pokoj. Budu spát u Caoimhe. Bude to děsně divný a já už jsem tak týden v depresi, kdy mě rozbrečí každá zmínka o odjezdu. Bylo to tuším v pátek, Aoibhin seděla u stolu, zakřenila se a řekla 'I want you to go home.', tak jsem řekla 'Bye!' a odešla jsem. Slyšela jsem Aoibhin se smát a volat 'Noooo!'. To je totiž taková naše hra, hrozně se u toho směje a baví jí to :D Tak jsem se vrátila a říkam jí 'But I'm going home the next week.' A vysmátá: 'No you're not.' Já: 'Yes I'm really going home.' A ještě vysmátější: 'Noooooo!'. Jsem si teda pobrečela, večer jsem balila na víkend a unavená jsem (pozor, bez slz!) šla spát. V neděli jsem naposledy viděla Caitrionu, Oliverovo sestru, s maličkým Ryanem, kterému bude zítra týden. Je to fakt hrozně depresivní se tady se všema loučit s tím, že je možná ještě někdy uvidím a nebo taky ne. Večer pak za mnou Cate přišla a ptá se mě jestli jsem a bit sad, že je odjíždim. Moje odpověď byla I wish I could say a bit a začala jsem brečet. Fakt mě to štve, ani nevíte jak! Připadam si jak nějaká hysterka, ale fakt to nejde ovlivnit. Tak mi Cate řekla 'Ohh Šárka, don't be so sad, I will be too, very, but I have to get over it really quickly because of the new aupair and you too, you're going to a new family.' Jsem vydala takový pochybný hmm a Cate ještě dodala 'You can come the next summer!'. Nevím, jestli to nebylo jen jako utěšení, ale možná to myslela vážně. Před pár dny jsem se ptala jestli po Eszter budou hledat novou AP a ona že určitě. Zeptám se, poslední den nebo ve čtvrtek se určitě zeptám. Kdyby ne na rok, aspoň na léto! Uvidíme. Jsem vám jenom chtěla dát vedět, co mě teď čeká v nejbližších dnech. Zítra poslední den sama, rozhodla jsem se, že udělám žemlovku. Večer balit a snažit se nějak uklidnit svůj záchvat hysterie. Ve středu večer přijede Eszter. Ve čtvrtek jí budu všechno ukazovat. A pátek.... Ne, pátek nebude. Zastaví se čas, už na tom pracuju! Zítra snad napíšu delší článek o víkendu a dalších pár věcech. Předtím, než začnu balit...
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
Já to měla první dny přesně obráceně, hrozně jsem si přála odjet domů :D Ale teď už jsem se celkem uklidnila a pochopila, jak to tady chodí. Ale zatím počítám dny a doufám, že mi to rychle uteče :D Možná kdybych hlídala holčičky, sblížila bych se s nimi víc...Ale třeba se nakonec víc sblížím i s klukama, uvidím. Nebuď smutná, určitě se těšíš na svou opravdovou rodinu, nebo ne? :)
ReplyDeleteJééééjda, nebuď SMUTNÁ! Mysli na to krásné, co jsi tam prožila. Všechno jednou končí a myslím, že loučení po roce by bylo ještě složitější:-). Neříkej, že se aspoň trošičku netěšíš domů. Vím, že ještě pojedeš k jiné rodince na dva týdny, ale pak.....DOMŮ!Za pejskama, potkanama a nevím čím ještě:D.
ReplyDeleteTy jo to uteklo,to je hrzony. Ale urcite se aspon trochu tesis domu ;) A pokud by jsi mela pak moznost pristi rok jet delayt au-pair zase k tehle rodine urcite by to bylo super;)
ReplyDeleteJa si uz ted nedokazu predstavit jak tady odsud budu odjizdet po 2 rokach :// A to mam jeste devet mesicu pred sebou,ale proste jak si clovek na neco zvykne,konecne se nauci zit v tom prostredi,tak zase aby odjizdel. Ale mysli na to co jsi prozila,mas krasne vzpominky a ty ti nikdo nevezme ;))
Já sem od rodinky odjížděla po roce a když sme se loučili, brečeli sme všichni včetně tatínka dětí :-)) Nejtěžší pro mě bylo rozloučit se s jejich psem...Když jsem se po dvou letech vrátila (jenom na návštěvu) a seděla sem s nima v obýváku, bylo to fakt zvláštní...člověk měl na chvilku pocit, jako by snad nikdy ani neodjel :-)
ReplyDeleteAle uteklo to teda strašně!
No jo, ale kdybych aspoň teďka jela domů. Vůůůbec se mi nechce do nové rodiny a o to tu jde :( Kdybych jela rovnou domů, bylo by to lepší. Tam se samozřejmě těším moc! Obdivuju vás, ty co jste odjížděly po roce, dvou. Nedovedu si představit!! Vím, že teď budu mít ve vzpomínkách nádherně strávené dva měsíce v Irsku, ale přesně jak napsala Danuš, sotva jsem na 100% zapadla do prostředí a už odjíždím.
ReplyDeleteMilá Šárko,
ReplyDeletemoc se omlouvám, že píšu až na téměř samém konci tvého dobrodružství v Irsku, bohužel jsem nemohla sledovat tvůj blog, protože můj laptop byl rozbitý. Teď si tu pročítám tvé články a srší z nich vyloženě radost a potěšení. Jsem moc ráda, že sis to užila. Za rok tam třeba pojedeš znovu a budeš tam delší dobu než teď. Je hrozně moc dobře, že jsi našla super rodinku, která tě má ráda a ty jí.
Zda jsem to dobře pochopila, tak teď se stěhuješ k jiné rodině. Budu ti držet moc moc pěsti, aby se ti vydařil i tento přesun. Tady vidíš, že nikdy nic nekončí, pořád něco začíná.
Je zcela přirozené, že jsi smutná. Já budu taky. Už jen při pomyšlení, že odjíždím od toho prcka s nudlí u nosu je mi smutno, ale ty rodiny to berou asi jinak. Prostě jsme tu jen na přechodnou dobu. Budeme vystřídané... Je to bohužel tak...
Nemáš se za co stydět...
Klárka
Mám chuť balit taky...včera mě ten nejmaldší začal mlátit, když jsem po něm chtěla, aby si vzal přilbu na kolo. Fakt hrůza. Asi to tady budu nějak muset vydržet do konce srpna, ale jela bych domu nejradši hned. Měla jsi na rodinu fakt neuvěřitelné štěstí.
ReplyDeleteAhoj Klárko, děkuju moc za komentář, ano, pochopila jsi to dobře. Vůbec se mi nechce zase začínat, ale třeba to bude fajn... Právě na tebe já si vždycky vzpomenu když jsem s Aoibhin. Isaacovi byly taky dva roky, když jsi přijela a ta stejná radost sršela z tvých článků a je vidět, jak moc tě miluje. Strašně jsem si přála, abych zažila to samé a ono to vyšlo. A hned trojnásob. Ale u Aoibhin je to prostě.... nedá se to popsat, je to moje malý sluníčko, který bych si vzala nejradši domů. Nepřežiju to bez ní a to jsem tu byla jen dva měsíce.
ReplyDeleteLú: To mě mrzí teda, tak snad se to ještě zlepší!! Přijdeš jak na něj a tak. Já to taky vždycky nemám jednoduchý. Prostřední je docela složitá na zvládnutí. I slap už jsem dostala, to si nemysli. Někdy to spolu máme fakt vyhrocený... Ale teď už vím jak na ní, tak je to mnohem, mnohem lepší. Tak třeba to bude tak i u tebe :)