Everything

Konečně jsme zprovoznili internet, tak se můžu ozvat. Začneme hezky od pátečního rána...

Naposled jsem se vzbudila v irském doma. Caoimhe se vzbudila se mnou (spala jsem u ní v pokoji), a tak si vlezla ke mně do postele. Začla jsem brečet (asi 5 minut po probuzení). Vstala jsem, holky se mnou a Niamh s Caoimhe se mě celou dobu držely jako klíště. Aobihin je moc malá na to, aby pochopila, že to bylo opravdu poslední ráno se mnou. Udělaly jsme společně porridge a postupně se vzbudil celý dům (Eszter, Cate a Ollie). Šlo to rychle... Snídaně, Ollie odjížděl do práce, tak jsem se s ním rozloučila. Od tý doby jsem asi brečela tak nějak permanentně. Aoibhin se pořád měla k Eszter, tak jsme seděly s Niamh a Caoimhe na schodech a tak nějak jsme se loučily. Nikdy na to nezapomenu... Bylo to moc krásný a zároveň moc smutný. Dala jsem holkám dárečky, Cate dárek a přání a naskákaly jsme do auta. Já se naposledy prošla po domě, koukla na zahradu, rozloučila s Bertíkem a snažila se zahnat přicházející hysterák. Úspěšně (kupodivu). Tak jsme si tak povídaly, převážně o Eszter, že snad to bude lepší až odjedu, že se tam možná necítila moc dobře se mnou po boku a že jestli se to nezlepší, tak s ní Cate asi rok nevydrží. Ona za celý ráno neudělala nic a sotva nám řekla Hi. Nádobí myla Cate, já ho sušila a společně jsme věšely prádlo. Eszter akorát oblékla Aoibhin po tom, co jsem jí o to poprosila. Dnes mi Cate psala, že se to nelepší. No nic.. Dojely jsme na zastávku, já vlezla dozadu k holkám a tady tak nějak začal můj hysterák. Brečela jsem a brečela a brečela a pak přijel autobus, já naposledy pohladila holky, šly jsme s Cate k busu, daly jsme tam kufry, objaly jsme se a já skoro ani nebyla schopná říct kam jedu. Mávala jsem o 106 a brečela asi další půlhodinu, přičemž lidi kolem mě si museli myslet, že jsem totální magor. Dorazila jsem do Dublinu, potkala Franka, nechala si kufry u něj v kanclu, jela nakupovat a pak zase zpátky do kanclu a pak sem do C. Cesta byla divná, já byla neskutečně unavená, tak jsem šla spát a navíc jsem nachlazená, takže jsem moc nechtěla mluvit (z hlasu mi moc nezbylo), no bylo celkem ticho. Dojeli jsme někdy kolem půlnoci a já padla mrtvá do postele a spala až do 11. V sobotu jsem si vybalila a udělala procházku po okolí, jinak jsem koukala na Doctora Who a šla spát brzo. Dnes jsem byla celý den na Cape Clear Island, což bylo úúúúžasný, potkala jsem tam dokonce dvě češky, se kterýma jsem se dala do řeči a nakonec jsme tam byly společně celé odpoledne :) Teda byli, Ingrid má přítele holanďana, který tam byl taky. Mám spoustu fotek a dokonce jsme i plavaly v ledovém moři :D Teď mám svůj první babysitting. No a jak to tu zhodnotit? Kluci zatím vypadají v pohodě, nejstarší je zlatíčko, prostřední asi nebude úplně zlatíčko a baby je prostě cute baby :) Rodiče jsou milí, ale není to jako u Cate a Olivera... Ani zdaleka. Není to špatný, ale nejsem tu úplně šťastná po tom, co jsem zažila. Ale je to jen 14 dní a nic se mi tu neděje, jen prostě ten pocit. Oni jsou hodně bohatí a to mi na tom taky nepřidává. Dnes mi psala Cate, že se na mě holky pořád ptají a pořád říkají, že jsem odjela někam autobusem. Když se prý na mě Cate zeptá Aoibhin, odpoví, že jsem odjela pryč autobusem a že mě chce zpátky. Kéž bych mohla zpátky... Chybí mi hrozně moc.