Wednesday 27 July 2011
Zabaleno, vyklizeno, prázdno.
'The room looks like when I arrived. Exactly the same.' Právě teď už Eszter pravděpodobně sedí u Cate a Olivera v autě. U MOJÍ rodinky. Přibližně tak za hodinu a půl se uvidíme. Nevím, jestli na ně počkám nebo půjdu spát. Myslela jsem si, že Aoibhin nerozumí tomu, když brečím. Aspoň to vždycky tak vypadalo, ale možná to bylo tím, že to prostě neviděla. Dneska to bylo docela obvious. Nejdřív ráno. Beruška moje měla takovej nechápavej výraz a pořád mě objímala a říkala mi, že mi pomůže s nádobím. Potom teď večer, těsně po hysterii kvůli vyklízení pokoje. Zeptala se mě proč brečím. Pak mi pořád dokola opakovala Don't cry a what's wrong. Pak mi řekla I love you a objímala mě. Jak mám odsud odjet? Pardon, ale na článek z Kilkenny a ani na žádný jiný článek se teď moc necítím. Možná si říkáte, že jsem hysterka a přeháním, ale tak to prostě je. Byla jsem tu jen dva měsíce, ale mně přijde, že jsem tu for ages. Tak jen pár fotek.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
Musíš brát všechno pozizivně :-) Za chvíli budeš doma, kde máš rodinu, přátelé,.. Proto já bych nemohla jet jen na letní pobyt, protože bych pak probrečela ještě dva měsíce :-)
ReplyDeleteNo a ptala ses na ty příští prázdniny nebo popřípadě pak i na delší dobu? ;)
ReplyDeleteTaky odjíždím...rodina mi řekla, že už mě tu nechtějí. Napíšu o tom víc na blog. Netrap se a vzpomínej na to dobré :)
ReplyDeleteÁjo, přesně tak! Radši bych si měla dnes v Dublinu nakoupit tunu kapesníčků.
ReplyDeleteJeště ne, ale zeptám se ráno při loučení,
Lú, četla jsem to u tebe na blogu, až budu v Corku, napíšu ti k tomu komentář, teď musím ještě balit. Moc mě mrzí, co se stalo, je to velká škoda, že to dopadlo takhle :( Ale pokud jsi z toho byla akorát vystresovaná, je to takhle asi lepší. Zkušenost do života to rozhodně je!